Svátek všech toalet! Zajímavosti o toaletách a osudu odpadních vod.

Věděli jste, že i toalety mají svůj svátek? Oslavovat svůj záchod můžete každý rok 19. listopadu! Pojďme si při této příležitosti také připomenout, jaká je cesta vody ze záchodu po jeho spláchnutí.

Tento svátek je poměrně mladý. Neoficiálně si jej připomínáme od roku 2001, oficiálně pak díky Organizaci spojených národů až od roku 2013. Jeho úkolem je především zvýšení povědomí o nezbytnosti správné hygieny v našich životech a o tom, jak klíčovou roli v tom hrajou kvalitní a čisté toalety.

V Česku si přitom dostupnost tohoto luxusu jen málokdo uvědomuje, ale celosvětově nemá k čisté, splachovací toaletě přistup více než miliarda lidí. A dlouho v naší historii nebyl splachovací záchod samozřejmostí ani v Českých zemích. První splachovací záchod vymysleli v Anglii na samém závěru 16. století. Tehdy k takové vymoženosti ovšem mělo přístup jen pár vyvolených.

Existence splachovacích toalet hrála a hraje klíčovou roli v eliminaci mnoha infekčních onemocnění. Snadné je také zapomenout, že ke splachování záchodů se používá většinou extrémně kvalitní pitná voda, kterou rovněž pijeme. Naštěstí moderní záchody přicházejí s úspornějším a efektivnějším způsobem splachování, i tak ale jedno "malé spláchnutí" vypotřebuje asi 2 litry vody, "velké spláchnutí" 7 až 10 litrů vody. Průměrná domácnost tak "prosplachuje" násobně více pitné vody, než kolik jí vypije - paradoxní, že?

Hlavně v novostavbách se při splachování toalet také přechází na využívání sbírané dešťové vody, což pomáhá šetřit přírodní zdroje i finance.

Po spláchnutí putuje voda z toalety obvykle do kanalizace, která u nás bývá většinou jednotná, což znamená, že se v ní mísí odpadní vody z domácností a průmyslu se srážkovou vodou ze střech a ulic. Takto smíchaná odpadní voda poté doputuje na lokální čistírnu odpadních vod, kde se pomocí mechanického čištění nejprve předčistí od hrubých a plovoucích nečistot. Takto předčištěná odpadní voda je poté v prostředí velkých nádrží čištěna biologicky - tedy za pomoci vhodné kultury bakterií a mikroorganismů, které pomáhají organické znečištění ve vodě rozložit a odstranit jej. Vyčištěná voda pak odtéká do vodního recipientu, potoku nebo řeky.

Někdy se za biologický stupeň čištění zařazuje ještě dočišťovací stupeň, který se volí v případě, že má lokální složení odpadní vody svůj specifický problém nebo pokud je vodní tok, kam vyčištěná odpadní voda vtéká, obzvláště citlivý. V tomto stupni se v čištěné odpadní vodě nejčastěji zbavujeme nadbytečného dusíku a fosforu, aktivní uhlí dokáže z vody zase odstranit některé specifické, težko odbouratelné chemikálie. Někdy se přidává také dezinfekce pomocí UV záření, čímž vodu zbavujeme některých patogenů. Ústřední čistírna odpadních vod v Praze například pomocí terciárního čištění pomocí srážení z čištěné vody odstraňuje nadbytečný fosfor.

Nutno dodat, že efektivita čištění odpadních vod je u nás na velmi vysoké úrovni a kvalita vyčištěné odpadní vody, která vtéká do řeky nebo potoka, je často srovnatelná s kvalitou vody, která řekou již protéká. Čistírny si ovšem stále nedokážou plně poradit s některými perzistentními chemikáliemi, težkými kovy, hormony nebo léčivy, které se pak všechny dostávají skrze odpadní vody do naší přírody. Technologie na odstranění těchto chemikálií sice již často existují, jejich implementace do běžného provozu je však zatím obvykle příliš finančně nákladná. Je na to třeba pamatovat a v žádném případě do toalety nevhazovat zbytky léčiv nebo chemikálií. Výrazně se ze stejného důvodu přimlouváme také za co největší nahrazení klasických úklidových přípravků a chemikálií za ekologické a plně rozložitelné přípravky.

Srážková voda ze střech a ulic by se do kanalizace v ideálním případě vůbec neměla dostat. Jednak tato voda později chybí v prostředí, kam se měla původně vsáknout - jedná se o jeden z hlavních důvodů žalostného úbytku podzemních vod u nás a také stále se zhoršujícího sucha. A jednak tato voda, zejména v případě přívalových srážek, výrazně přetěžuje kanalizace a čistírny odpadních vod, které náhlý příval vody nejsou schopny efektivně vyčistit. Do řek a potoků pak teče více či méně znečištěná voda.