Zprávy o počasí - Sledujte počasí naživo

Počátek prvního říjnového týdne nejen do Česka přivanul nezvykle vysoké teploty. Celonárodně platný rekord maximální říjnové teploty u nás sice odolal, celá řada dílčích rekordů pro jednotlivé stanice však ten den padla. Rekordní teploty hlásily i ostatní evropské země. Zdá se navíc, že říjnovému teplu ještě není konec.

Tepleji bylo v prvních dnech prvního říjnového týdne v Čechách, kde teploty jak v pondělí, tak i v úterý většinou vystupovaly přes 26 stupňů, na Moravě a ve Slezsku se maximální teploty držely většinou do 24 stupňů.

Jen těsně jsme nezaznamenali tropický den. Nejvýše se teploty vyšplhaly na stanicích Dobřichovice v okrese Praha - západ a Doksany na Litoměřicku, kde se rtuť teploměru odpoledne zastavila na hodnotě 29,8 °C. K dosažení celorepublikového rekordu pro měsíc říjen, který tímto zůstává platný, chybělo přesně půl stupně - 4. října roku 1929 na stanici Litvínovice u Českých Budějovic totiž naměřili 30,3 °C.

Na celé řadě dalších stanic, zejména v Čechách, v úterý 3. října padl rekord nejen pro daný den, ale i pro celý měsíc říjen. Mezi takové stanice se řadí i naše nejdéle měřící stanice v pražském Klementinu (měří od roku 1775), kde se v úterý oteplilo až na 27,8 °C, čímž byl o 0,8 °C překonán předchozí říjnový rekord maximální teploty právě z onoho 4. října 1929.

Podobně teplo jako letos bylo v prvních říjnových dnech i v roce 2011.

Mimořádně teplý den byl k večeru ukončen přechodem studené fronty od severozápadu, která přinesla na říjen i nezvykle bleskově aktivní bouřky. V dalších dnech počínaje středou i přes poměrně výrazné ochlazení pokračuje teplotně nadprůměrné počasí. Teploty výrazněji přes 20 stupňů se navíc mají postupně opět vrátit.

Mimořádné teplo však nebylo zdaleka jen u nás. Rekord maximální kdy naměřené říjnové teploty padl u našich sousedů v Rakousku, kde se oteplilo až na 30,3 °C, a také v Polsku, kde naměřili maximálně 29,3 °C.

Střední Evropa se počátkem prvního říjnového týdne ocitla ve velmi teplém vzduchu, jehož původ sahal až do severní Afriky. Již ve dnech na přelomu září a října přitom velmi teplé jižní proudění původem ze Sahary přinášelo velmi vysoké teploty do oblasti Pyrenejského poloostrova i Francie.

V oblasti Pyrenejského poloostrova přitom teploty šplhaly i přes 38 °C, zatímco ve Francii naměřili přes 35 °C. Také ve Španělsku a ve Francii byly v minulých dnech ustanoveny nové rekordy maximálních teplot pro celý měsíc říjen.

Dle množství rekordů, kterých bylo v minulých dnech dosaženo, lze konstatovat, že uplynulá vlna říjnového horka byla v mnoha ohledech mimořádná. Nadprůměrně vysoké teploty přitom mají v následujících dnech pokračovat na převážné většině území západní i střední Evropy.

Některými oblastmi Anglie se v pondělí prohnaly silné bouřky. Blesk zasáhl recyklační závod a vytvořil ohnivou kouli, která byla viditelná z velké dálky.

Úder blesku způsobil v pondělí večer velký požár v recyklační firmě na jihu Anglie. Oheň na okraji města Oxfordshire byl viditelný na několik kilometrů a vyděsil mnoho lidí.

Blesk způsobil obrovskou explozi v bioplynových nádržích, kde se recykloval potravinový odpad.

Incident se naštěstí obešel bez zranění. Na některých místech v kraji došlo k dočasným výpadkům elektřiny.

Během jedné z bouřek v Hertfordshire v pondělí odpoledne zasáhl blesk 12letého chlapce během školního fotbalového zápasu. Žák byl v kritickém stavu převezen do nemocnice, kde nyní bojuje o život.

Na 4. říjen každoročně připadá Mezinárodní den zvířat. Slaví se již od roku 1931 a je spojen s úmrtím Sv. Františka z Assisi, patrona zvířat. Živočichové jsou nedílnou součástí života nás všech. Pojďme si krátce připomenout a zamyslet se, jak moc je vzájemná úcta a provázanost mezi zvířenou a lidmi důležitá.

František se narodil v italské provincii Umbria přibližně kolem roku 1182. Svůj život zasvětil hlavně pomoci zvířatům, které označoval za své bratry a sestry. Pečoval hlavně o nemocná a stará zvířata. Podle některých legend uměl prý dokonce se zvířaty mluvit. Díky této činnosti byl nakonec roku 1979 papežem Janem Pavlem II oficiálně uznán jako patron zvířat.

Mezinárodní den zvířat je spojen s činností ekologů, kteří už v roce 1931 upozorňovali na situaci ohrožených druhů. Od té doby došlo k mnoha pozitivním změnám a lidé si začali více vážit přírody kolem sebe. V dnešní době po celém světě funguje nespočet spolků a dobrovolnických organizací, které se snaží o lepší život všech zvířat. Divoká zvířata hrají velmi důležitou roli v udržování ekosystémů a biodiverzity. Mnoho zvířat také hraje důležitou roli v rámci potravních řetězců.

Vztah mezi zvířaty a člověkem tu je už po celá tisíciletí. I archeologické záznamy či jeskynní malby ukazují důležitost zvířat v životě lidí. Nejprve šlo hlavně o praktické soužití a počátek domestikace divokých druhů, tedy chov na maso, hlídání obydlí nebo lov myší. Jak se měnila doba, měnil se i přístup lidí ke zvířatům, která od té doby dostávají větší práva a ochranu.

I přes veškeré snahy a moderní přístup stále hrozí mnoha druhům vyhynutí. Ohroženi jsou například hroši, kteří čelí pytláctví a jejich přirozené prostředí je poškozováno lidskou činností. Mezi další velmi ohrožené druhy patří i tygr ussurijský, který také musí odolávat pytláctví a ztrátě životního prostředí. Některé mořské želvy ohrožuje rybolov a znečištění oceánů. Velkým problémem je také lov kytovců, kteří patří mezi tradiční pokrmy některých kultur, což vede k neúměrnému lovu a narušení životních cyklů těchto mořských gigantů.

Symbolem destruktivního přístupu lidí je zejména tasmánský vakovlk. Tento plachý a noční tvor nebyl pro lidi nijak nebezpečný. Neměl ale dobrou pověst, protože se věřilo, že chodí v noci farmářům na ovce, a proto se za jeho zabití vypisovaly odměny. To vedlo k masivnímu nárůstu lovu. Už na počátku 20. století začínali někteří vědci upozorňovat na možnost jeho vyhubení, ale nebyli vyslyšeni. Počty vakovlků začaly rapidně klesat. Poslední pokusy o jejich záchranu nebyly úspěšné. Nakonec zbyly poslední kusy v tasmánské zoo v hlavním městě Hobart. Ochrana vakovlků byla vyhlášena až 10. července roku 1936, tedy dva měsíce před tím, než uhynul poslední žijící kus.

Jeho domovem byly pralesy na jihovýchodě Spojených států. Díky těžbě dřeva ale velmi rychle ubýval prostor, kde mohl tento datel přežít. V roce 1920 byl považován za vyhynulý druh. Poté byl ale ještě jednou spatřen o 24 let později. V současné době neexistují lesní porosty, které by byly vhodné pro udržení životaschopné populace tohoto druhu. Datel knížecí je sice klasifikován jako kriticky ohrožený, ale prakticky je vyhynulý, protože nebyl spatřen už skoro více než 100 let.

Mezi další druhy, které vymřely vlivem lidské činnosti či lovem, patří také známý dodo (Dronte mauricijský) a mnoho dalších. Dnešní den nám připomíná, jak důležité a křehké je soužití mezi člověkem a zvířaty. Musíme si uvědomovat, že tuto zemi neobýváme sami a chovat se tedy zodpovědně nejen k sobě navzájem, ale i k dalším druhům, se kterými sdílíme prostor. Potravní řetězec na jehož vrcholku nyní stojí člověk je už v dnešní době narušen.

Zamysleme se proto všichni a obdarujme třeba svoje domácí mazlíčky, protože dnešní den je jejich dnem. Dnešek nám připomíná, že na této planetě nejsme sami a podle toho bychom se měli chovat, aby náš přístup z nás samotných, díky totálnímu narušení ekosystémů a potravního řetězce, neudělal dalšího "vakovlka".

Po přechodu úterní studené fronty se na naše území od západu začíná rozšiřovat oblast tlakové výše. Po severním okraji této výše budou severně od nás postupovat jednotlivé fronty, které se však v oblasti vysokého tlaku vzduchu budou rozpadat a naše počasí ovlivní zejména formou zvětšené oblačnosti. Tím, jak se bude tlaková výše přesouvat směrem na východ, ocitne se naše území v teplém jihozápadním proudění.

Středou nás provází polojasná až oblačná obloha, ojediněle bude až skoro jasno. Zejména v severní polovině území se ojediněle objeví přeháňky. Odpolední maxima se budou šplhat nejvýše k 17 až 21 stupňům, v 1000 metrech na horách zůstanou teploty kolem 12 stupňů. Vítr ve středu vane převážně mírný od západu až severozápadu.

Ve čtvrtek nás čeká nejčastěji polojasná až oblačná obloha, přechodně místy i skoro jasno. Ranní minima poklesnou nejčastěji k 10 až 6 stupňům, v údolních polohách bude chladněji. Odpolední maxima se vyšplhají nejvýše k 17 až 21 stupňům. Vítr ve čtvrtek povane převážně slabý až mírný od západu až jihozápadu.

Podobné počasí s podobnými teplotami jako ve čtvrtek nás čeká i v pátek, to však na obloze bude celkově o něco méně oblačnosti a častěji se tedy ukáže i slunce.

V sobotu oblačnosti opět přibyde a zejména v severovýchodní polovině naší země se ojediněle objeví přeháňky nebo slabší déšť. Ranní minimální teploty poklesnou ke 13 až 9 stupňům, během dne se teploty vyšplhají nejvýše na 19 až 23 stupňů.

V neděli bude oblačnosti opět méně, nejčastěji polojasno až skoro jasno. V zesilujícím jihozápadním proudění také porostou teploty, v neděli se již dočkáme 22 až 26 stupňů.

Teplo potrvá i začátkem nového říjnového týdne, kdy čekáme maximální odpolední teploty nejčastěji mezi 21 až 26 stupni. Postupně se bude během týdne ochlazovat, aby se maximální denní teploty ustálily mezi 17 až 23 stupni. Na obloze bude převládat skoro jasno až polojasno, v ranních a dopoledních hodinách se ojediněle, v některé dny místy, budeme setkávat s mlhami nebo nízkou oblačností, které by se měly většinou poměrně rychle rozpouštět.

Jak se dny zkracují, slunečního svitu ubývá a teploty klesají (ačkoliv pokles teplot letos zatím příliš nepozorujeme), dává se ve stromech, či přesněji řečeno zejména v jejich listech, něco do pohybu. Strom se začíná připravovat na chladné období a zelené barvivo chlorofyl v listech se začíná rozkládat. Po rozkladu zeleného barviva na chvíli vyniknou jiné barvy, zejména odstíny žluté, červené a hnědé, které stojí za barevnou krásou podzimu.

Letošní podzim je doposud mimořádně teplý. Září skončilo jako jedno z nejteplejších nebo dokonce i nejteplejší v historii měření a v takřka letním módu pokračuje ve svých prvních dnech i říjen. Postupujícího podzimu si tak letos skrze teploty zatím ještě příliš nevšimneme. Podzim se hlásí spíše prostřednictvím slábnoucího slunce, krátících se dnů a četnější přítomnosti ranních mlh.

V přírodě si také můžeme častěji všimnout objevujících se zlatavých listů na zemi, které ale jako by spadly z nebe - při pozornějším pohledu na listnaté stromy totiž stále ještě i počátkem října vidíme takřka výhradně jen sytě zelenou barvu.

Profesor Dr. Andreas Roloff, vědec z Technické univerzity v Drážďanech, nám tento fenomén vysvětluje: „Spadlé, vybledlé listy, které můžeme nyní vidět ležící pod jinak plně zelenými, olistěnými stromy, pocházejí z časných jarních výhonků, které během léta zažívaly dlouhá období stresu ze sucha a horka. Strom je přestal vyživovat a "obětoval je", aby své síly mohl koncentrovat do zbylých mladších a zdravých listů.“

Regionálně velmi vlhký srpen vedl podle Roloffa k druhému a nyní často dokonce i třetímu rašení mnoha nových listů. Strom tak nyní zaměřuje svou energii na mladé listy, zatímco ty první jarní listy, jejichž stáří může být v říjnu i kolem půl roku a na kterých se značně podepsalo sucho a horko, strom již shazuje.

Zlaté listy ležící na zemi tak tedy nejsou ani tolik podzimní jako spíš staré a nefunkční.

"Zelená fáze" mladších listů končí s příchodem prvního nočního mrazíku. Mráz zastaví proces fotosyntézy, prostřednictvím které si rostlina vytváří výživu (cukry). Fotosyntéza v listech probíhá díky speciálnímu zelenému barvivu jménem chlorofyl, které rostlině pomáhá efektivně zachytávat sluneční záření, jež je pro tvorbu cukru spolu s oxidem uhličitým zapotřebí (a výsledkem fotosyntézy je mimo sacharidy pro výživu rostlin také klíčový vedlejší produkt - kyslík).

S ustáním fotosyntézy rostlina chlorofyl přestává potřebovat, a ten se pro ni tak stává přítěží, které se potřebuje zbavit, aby před nástupem zimy šetřila síly. Chlorofyl se tak začne rozkládat a jeho složky, které rostlina využije v příští vegetační sezoně, ukládá do kmene, větví a kořenů.

Díky rozkladu chlorofylu vynikne v listech přítomnost ostatních pomocných barviv (pomocná barviva doplňují v listu činnost chlorofylu), která jsou přítomností chlorofylu mimo podzimní období zastíněny. Tato pomocná barviva patří do specifické skupiny organických látek zvaných karotenoidy, které dodávají barvu i mnoha druhům ovoce a zeleniny. Listy s rozloženým chlorofylem tak na podzim nabývají barvy specifické podle konkrétního zastoupení pomocných barviv a jejich vzájemného poměru.

Jakkoliv krásné podzimní listy jsou, z hlediska stromu se jedná čistě jen o pragamatické opatření k přežití. Mimo snahu ušetřit přes zimní období co nejvíce energie je důležitým důvodem i "detoxikace" stromu - v listech se totiž skladují nechtěné vedlejší konečné produkty rostlinného metabolismu stejně jako i nejrůznější environmentální toxiny, s nimiž se strom během vegetační sezony nechtěně setká.

Pokud by navíc listy na stromech přes zimu přeci jen zůstaly, za delšího nebo silnějšího mrazu by byly zničeny. Přítomná voda by přešla v ledové krystalky, které by list roztrhaly.

Za horkého počasí je například dospělá bříza schopna za jeden den skrze své listy odpařit až 400 litrů vody!