Octomilky mají žně! Jak se ovocným muškám bránit?

Kromě komárů a vos jsou jedním z nepříjemných průvodních jevů pozdního léta také ovocné mušky. A ještě aby ne! Tito malí tvorečkové o velikosti kolem tří milimetrů si doslova libují při teplotách nad 25 stupni a za přítomnosti zralého ovoce k tomu - a to jsou přesně podmínky, které se v těchto dnech nacházejí v našich kuchyních i na našich zahradách.

Ovocné mušky, které disponují skvělým čichem, se nám do bytů dostávají z venkovního prostředí a velice je láká sladká vůně zralého ovoce, vína nebo octa ale také pach zahnívajících odpadků nebo příliš vlhké zeminy s bující plísní.

Tyto mušky, kterým se říká také vinné, octové či banánové nejsou ničím jiným než octomilkami obecnými. Vzhledem k jejich názvu nepřekvapuje, že se octomilky živí čímkoliv sladkým, co také kvasí.

Mušky se nám poměrně rychle samy vyrojí i v domácnosti, když si spolu s nakoupeným nebo utrženým ovocem přineseme i vajíčka nebo již larvy těchto mušek.

Dospělé mušky jsou schopné pářit se již zhruba 24 hodin od vylíhnutí a do svého okolí umí naklást stovky vajíček, a to zejména na méně zralé ovoce nebo do vlhké, zahnívající zeminy.

O co méně vítají rychlé rozmnožování těchto mušek lidé v běžném životě, o to nadšenější jsou vědci, kterým právě i díky své extrémně rychle reprodukční schopnosti slouží mušky jako výborné předměty výzkumu. Konkrétněji se jedná o jejich využití jako modelových organismů v genetice, fyziologii, reprodukční a evoluční biologii.

Někteří chovatelé octomilky dokonce využívají také jako krmivo pro chované plazy.

Mimo jejich schopnosti roznášet plísně, a tím urychlovat zkázu potravin, nejsou roje ovocných mušek nijak škodlivé. O to více jsou však otravné. Na náladě nepřidá ani pocit, že by člověk spolu s lahodným ovocem pojídal i vajíčka a larvy těchto drobných mušek. Pokud chceme mít od mušek klid, musíme jednat rychle.

Od obtížných mušek si můžeme poměrně rychle ulevit svépomocí. A vůbec přitom není potřeba sahat k agresivním chemickým přípravkům.

Základem je pravidelné vynášení košů s odpadky, sklízení zbytků jídla, zejména ovoce, a také sklenic s nedopitým vínem. Pomáhá také pečlivé omytí povrchů v kuchyni horkou vodou se saponátem, abychom odstranili pokud možno jakékoliv zbytkové pachy z potravin, které by mohly octomilky vábit.

Octomilky z vašich bytů vyžene také průvan, který nejenže odvětrá pachy z jídla, ale octomilky ho navíc vůbec nemají rády, a tak dobrovolně vyklidí pozice.

Pozor také na květináče s přelitou, velmi vlhkou zeminou, které jsou pro octomilky rovněž velkým lákadlem a rády do tohoto prostředí i nakladou vajíčka.

Na octomilky, které nám v kuchyni zbydou, si můžeme připravit jednoduchou, ale velice efektivní past. Tu vytvoříme tak, že do větší misky jednoduše položíme kousek přezrálého ovoce. Misku s ovocem zakryjeme průhlednou potravinářskou folií a do té uděláme špendlíkem nebo vidličkou několik otvorů. Octomilky těmito otvory snadno vlezou dovnitř, cestu ven však budou hledat již jen těžko.

Na podobném principu lze pracovat se sklenicí, kam na přezrálý kousek ovoce postavíme trychtýř, například z pečicího papíru. Octomilky se trychtýřem opět snadno dostanou dovnitř, cestu zpět však již nenajdou.

Nebohé octomilky tak přitom ale vůbec nemusíme zabíjet toxickými chemikáliemi ani jiným způsobem. Až se jich do těchto pastí nachytá dostatečné množství, můžeme je prostě vypustit venku, někde daleko od naší kuchyně.

Přeci jen i octomilky jsou prostě jen malí tvorové, kteří se pouze snaží přežít a rozmnožit, podobně jako i my, a tak bychom jim jejich život brát nemuseli, pokud to není zcela nutné.