Globální nárůst teploty se netýká jen pevniny, ale i oceánů. V současnosti registrujeme oblasti s neobvykle zvýšenou teplotou na různých místech v oceánech po celém světě. Tento fenomén bude brzy navíc velmi pravděpodobně ještě zesílen příchodem fáze El Niño.

Data z amerického Národního úřadu pro oceán a atmosféru (NOAA) potvrdila, že celosvětová průměrná teplota oceánu v letošním dubnu dosáhla průměrných 21,1 °C, což je o jednu desetinu vyšší hodnota než hodnota předchozího rekordu, který byl zaregistrovaný v roce 2016.

Satelitní pozorování potvrzují exitstenci aktivních oceánských "horkých" proudů v mořských oblastech po celém světě, jmenovitě například v jižním Atlantiku, v jižních oblastech Indického oceánu nebo také v Tichém oceánu západně od pobřeží Spojených států. Jako horké proudy v tomto případě označujeme pohybující se pásy mořské vody, které od okolního oceánu odlišují výrazné kladné odchylky teploty.

Očekává se, že letošní příchod fenoménu El Niño, který s sebou obecně nese vyšší teploty mořské vody v Pacifiku, ještě zesílí intenzitu těchto horkých proudů. Předchozí maximální teplotní rekord povrchových mořských vod z roku 2016 se ostatně také kryl s výskytem jevu El Niño.

La Niña, která se naopak pojí s chladnějšími oceány, byla u moci poslední tři roky, a držela tak teploty mořských vod navzdory rostoucím světovým teplotám v rozumných mezích.

Oceány akumulují obrovské množství tepla, včetně toho nadbytečného, které je výsledkem oteplování planety. Oteplování oceánů má samozřejmě obrovské dopady na celosvětové počasí. Teplejší oceány v sobě nesou více energie a mají mnohem větší potenciál produkovat nebezpečné počasí. Existují předpoklady, že s každým dalším oteplením mořské vody o jeden stupeň stoupá úhrn srážek v tropických bouřích a cyklonách o 40 %. Takový efekt samozřejmě může být do jisté míry pozorován i v "obyčejných" tlakových nížích, které zasáhnou třeba i území střední Evropy.

Na oteplování planety a klimatu celkově se vážou další problémy. Teplejší oceány mění povahu mořského života a velice škodí například korálům. Zvyšující se úrovně oxidu uhličitého se z velké části také rozpouštějí v oceánech. To sice pomáhá zpomalovat nárůst globálních teplot, na druhou stranu se rozpouštěním oxidu uhličitého v oceánech vytváří slabá kyselina uhličitá, která podmínkám mořského života také příliš neprospívá. Když už je řeč o atmosférických plynech, je dobré zmínit, že oceánský plankton je zodpovědný za produkci více než 50% světové produkce kyslíku.

Dalším problémem je v rovině oteplujícího se klimatu a oceánů také masivní tání ledovců posledních let a s tím související nárůst hladiny světových oceánů.