Zima a sníh prostě patří k sobě. Bílé, třpytivé nadělení bylo vždy zdrojem radosti i fascinace a dokáže vykouzlit úsměv na tvářích malých i velkých. Přinášíme proto pro inspiraci osm zajímavostí o sněhu.

Sníh je nezbytný pro zimní sporty nebo i pro takové drobné radosti, jako je třeba stavba sněhuláka nebo iglú. Na druhou stranu pro řidiče a zimní údržbu je sněžení často spojeno s vyčerpávajícími hodinami na silnicích.

Pojďme si teď na ten sníh trochu posvítit.

Sněhové vločky se tvoří přímo z vodní páry v oblacích procesem zvaným resublimace. Sněhová vločka, tak jak ji vidíme padat, nikdy nedosáhla kapalného skupenského stavu.

Při hustém sněžení bez silného větru je hlasitost padajících vloček kolem deseti decibelů, někdy dokonce i více. To je zhruba hlasitost normálního dýchání. Pokud jde ovšem o sníh a hlasitost, nic nepřekoná valící se laviny!

Velikost a tvar sněhových vloček silně závisí na teplotě. Při teplotách kolem nuly nabývají sněhové vločky největších rozměrů, někdy se mohou i navzájem spojovat do velkých "supervloček". Tvar sněhových krystalů silně závisí na teplotě přímo v oblaku. Ledový krystal o průměru jeden milimetr se skládá z přibližně 100 bilionů molekul vody. A pravděpodobnost, že by dvě sněhové vločky měly přesně stejný tvar, je takřka nulová.

Zdá se vám toto tvrzení nesmyslné? Hned si to vysvětliíme. K vytvoření sněhové vločky jsou na počátku vždycky zapotřebí takzvaná kondenzační jádra ve vzduchu. To můžou být prachové částice, pyl nebo i krystalky mořské soli. Při vhodných podmínkách slouží právě tato jádra jako základ, kolem něhož se začne tvořit nová vločka.

Největší zaznamenaná sněhová vločka na světě měla průměr nepředstavitelných 38 centimetrů a byla pozorována v americkém státě Montaně v roce 1887. Třeba tento rekord někdy brzy ještě překonáme, kdo ví?

Nebo přesněji řečeno, sníh je skvělý izolant, který dokáže udržet pod povrchem, který pokrývá, relativně vysoké teploty. Využívá toho sama Matka příroda, která se sněhem snaží chránít kořeny rostlin a stromů před promrznutím. A své o tom vědí i původní obyvatelé polárních oblastí, kteří tohoto faktu využívají při stavbě iglú. Pokud je venku například minus 30 stupňů, může být uvnitř iglú kolem nuly.

To souvisí trochu i s předchozím bodem. Sníh totiž perfektně izoluje zvuky. Zasněžené prostředí je tak výrazně tišší. Mezi krystaly sněhu se tvoří vzduchové kapsy, které pomáhají zvuk z okolí pohlcovat.

Umělý sníh, přesněji označovaný termínem technický sníh, se nedá srovnávat se skutečnými krystaly z nebe. Produkce umělého sněhu spoléhá na mrznutí vody rozprašované do vzduchu. Jedná se tak spíše o led.

Pokud byste si rádi přečetli více ze světa přírody a počasí nebo byste rádi věděli, kdy budete moci pozorovat sněhové vločky i u vás, sledujte naši aplikaci.