26. července je den, který patří svaté Anně. Jedna ze známých lidových pranostik praví, že v tomto období je již třeba počítat s výskytem nižších ranních teplot. Jedná se však o pranostiku založenou na reálném stavu věcí, nebo jde spíše jen o pěknou slovní hříčku?

Při pohledu na dlouhodobé klimatické normály celkem snadno zjistíme, že v průměru období na přelomu července a srpna platí za tu nejteplejší část roku. V jednotlivých letech se průběh teplot samozřejmě liší, z dlouhodobého hlediska však nejvyšší teploty měříme právě zhruba v poslední červencové dekádě a také v první dekádě srpna. To se přitom týká celkových teplotních průměrů, ale také průměrných denních maxim i minim.

Z této perspektivy proto platnost annenské pranostiky rozhodně neobstojí.

Nicméně lze předpokládat, že si naši předkové tak úplně nevymýšleli a pranostika annenských chladných rán v sobě přeci jen nese zrnko pravdy. Lidé v minulosti se totiž při popisu počasí mnohem více spoléhali na subjektivní dojem nežli na přesná data. A zde přichází možné vysvětlení - ten, kdo totiž vstává brzy ráno, může vzhledem k pozdějším východům slunce na konci července nabývat dojmu poněkud chladnějších rán.

Jinými slovy - zatímco typické ráno na konci června bývá o něco chladnější než to na konci července, provází jej sluneční svit asi o půl hodiny dříve, než tomu tak je o měsíc později. Ve skutečnosti však výrazně chladnější rána přicházejí obvykle až na samotný závěr srpna, kdy také začíná narůstat četnost ranních mlh.

Díky tepelné setrvačnosti zemského povrchu dochází k oteplování evropské pevniny asi ještě jeden celý měsíc po letním slunovratu (20. nebo 21. nebo 22. června) a k výraznějšímu ochlazování dochází až v průběhu září. Měsíc srpen je díky tomu v průměru jen nepatrně chladnější než červenec a stále výrazně teplejší než červen, kdy však panují mnohem delší dny a slunce má větší sílu.