Na cestě po noční obloze: Hvězdokupy

Co je to hvězda ví asi i malé dítě, my se dnes ale podíváme za fenoménem takzvaných hvězdokup. Jak jsou velké? A můžeme nějaké pozorovat i pouhým okem?

Pro začátek si řekneme co to vlastně je hvězda. Je to kulovité vesmírné těleso, které má vlastní zdroj viditelného záření. Naší nejbližší hvězdou je samozřejmě Slunce. Hvězdokupy, jak napovídá název jsou tedy seskupením hvězd, které u sebe drží gravitace. Dělíme je na dvě skupiny, a to otevřené a kulové.

Otevřené hvězdokupy

Otevřené hvězdokupy nemají určitý tvar, obsahují desítky až stovky hvězd. V otevřených hvězdokupách se často nachází velké množství mlhovin. V budoucnu pravděpodobně mnoho hvězdokup zanikne díky působení gravitace okolních hvězd, které na hvězdokupu působí. Mezi nejznámější patří takzvané Plejády, ty lze sledovat od konce léta až do jara i pouhým okem.

Kulové hvězdokupy

Jak název napovídá kulová hvězdokupa má tvar koule, ve které jsou hvězdy nahuštěny blíže k sobě a v mnohem větším počtu než je tomu u hvězdokup otevřených. Kdyby se Slunce nacházelo v kulové hvězdokupě, nedaleké hvězdy by zářily tak silným svitem, že by na Zemi neexistovala noc.

Mezi známé a jedny z největších hvězdokup patří ta nesoucí označení M13. V roce 1714 ji objevil anglický astronom Edmund Halley. Její stáří se odhaduje na 11,65 miliard let. Zajímavostí je, že k této kulové hvězdokupě bylo v roce 1974 vysláno poselství mimozemským civilizacím z radioteleskopu v Arecibu v Portoriku. Bylo tak učiněno na oslavu přestavby radioteleskopu.