Zimní obloha v noci nabízí spoustu zajímavých objektů k pozorování. Mezi jedno z nejznámějších souhvězdí, které je symbolem zimy, patří Orion. Můžeme rovněž sledovat i pás zimní Mléčné dráhy, který se od letního výrazně liší.  

Souhvězdí Orionu patří mezi základních 48 souhvězdí a nejlépe je pozorovatelné v prosinci a v lednu, kdy se nachází na obloze prakticky celou noc. Naposledy ho můžeme spatřit v dubnu po západu slunce, pak se vrací až během srpna.

Orion lidé pozorovali už od starověku. Znali ho už staří Egypťané a podle řeckořímské mytologie představuje bájného lovce Oriona. Souhvězdí tvoří výrazná řada tří hvězd (Alnitak, Alnilam a Mintaka). Patří sem také známá oranžová hvězda Betelgeuze.

V souhvězdí Orionu a okolí se nachází mnoho objektů hlubokého vesmíru, zejména jde o výrazné mlhoviny, jako je například Velká mlhovina v Orionu, Barnardova smyčka či mlhovina Koňská hlava. Zajímavé je také okolí samotného souhvězdí, kde můžeme v zimě sledovat řadu dalších souhvězdí a část pásu Mléčné dráhy. Orion najdeme po západu slunce na východním obzoru, odkud postupuje k jihu a připomíná svým tvarem šipku.

Nedaleko Orionu nacházíme výraznou hvězdu Sirius (souhvězdí Velký pes) a vlevo se nachází souhvězdí Jednorožec. Pokud máme dobrý výhled na jih, můžeme během noci spatřit i okrajové části souhvězdí Lodní zádě (Puppis) nebo Holubice (Columba). Zajímavostí je, že právě Lodní záď bývala kdysi součástí gigantického souhvězdí nazývaného Loď Argo. To bylo až v 18. století rozděleno na tři části, a to Plachty (Vela), Lodní Kýl (Carina) a Lodní záď (Puppis). Z tohoto původně největšího souhvězdí dnes můžeme od nás vidět jen okrajové části, zbytek je pozorovatelný jen z jižních zeměpisných šířek.