Slunce již pěkně pálí! O UV záření, SPF faktoru a našem zdraví

Nadcházející dny nám do Česka mimo výrazné oteplení přinesou také jasnější oblohu, a tedy i více hodin slunečního svitu. Na konci dubna má již slunce svoji sílu - podobnou jako v polovině srpna - je proto nutné dostatečně myslet na ochranu proti UV záření.

Ultrafialové záření je lidským okem neviditelné elektromagneitcké záření o vlnových délkách mezi 400 až 100 nanometry. Navazuje tak na infračervené záření z oblasti delších vlnových délek a v oblasti kratších vlnových délek na opačném konci přechází v rentgenové záření. Čím kratší vlnové délky elektromagnetické záření má, tím je energeticky bohatší - tedy i potenciálně nebezpečnější pro živé organismy. Je však nutné zdůraznit, že existence UV záření má pro život na Zemi klíčový význam a ve velmi malém množství je nezbytné.

Oblast UV záření se dá rozdělit do tří kategorií, a sice UVA, UVB a UVC. UVA záření má nejvyšší vlnové délky, a tedy nejnižší energii, platí také proto za to relativně nejméně škodlivé. UVA záření tvoří zhruba 95 - 99 % veškerého UV záření, které dopadá na zemský povrch. UVA záření k nám proniká i skrze zataženou oblohu nebo kdykoliv nejsme na přímém slunci. Toto záření dokáže pronikat i do hlubších vrstev pokožky, kde poškozuje buňky a narušuje kolagenová vlákna. Výsledkem mohou být pigmentové skvrny, prohlubování vrásek, vysoušení pokožky a celkově její předčasné stárnutí.

Paprsky UVB záření tvoří zbývající, asi 1 - 5 %, část veškerého na zemský povrch dopadajícího ultrafialového záření. UVB záření je již agresivnější, působí opálení, ale i spálení naší pokožky. Na pokožce může také vyvolat rakovinné bujení poškozením DNA buněk.

Naopak výhodou UVB záření pro naše zdraví je jeho klíčová role při syntéze vitaminu D v naší pokožce. Vitamin D je extrémně důležitý pro funkci našeho imunitního systému a také pro vstřebávání vápníku a fosforu, což zase ocení především naše kosti. Přiměřené vystavení se UVB záření také pomáhá při produkci melaninu - pigmentu, který naši pokožku chrání před spálením, ale i jinými škodlivými oxidačními procesy.

Nejškodlivější UVC záření, jehož účinky by měly fatální dopady pro život na Zemi, je naštěstí zcela odfiltrováno atmosférou.

Jako hlavní ochrana před UV zářením v atmosféře funguje vrstva ozonu, která se nachází ve výškách kolem 20 kilometrů nad zemským povrchem.

Mimo vyhýbání se slunečnímu svitu mezi desátou hodinou dopoledne až třetí hodinou odpoledne máme na pomoc v boji proti nepříznivým dopadům UV záření na naše zdraví samozřejmě také krémy s ochranným faktorem SPF (tedy Sun Protection Factor - faktor ochrany před sluncem).

Například krém s SPF faktorem 30 propustí jednu třicetinu záření, a prodlouží vám tak bezpečnou dobu pobytu na slunci (aniž by docházelo ke spálení či poškození pokožky) zhruba třicetkrát, tedy třeba z obvyklých 10 minut na 300 minut (5 hodin).

Krémy s SPF faktorem fungují na bází minerálního nebo chemického UV filtru. Minerální (nebo anorganický) filtr je v krémech obvykle zastupován látkou, jako je například oxid titaničitý nebo oxid zinečnatý. Tyto látky vytvoří na povrchu naší pokožky ochrannou vrstvu, bariéru, která rozptyluje a odráží sluneční paprsky, včetně UV záření.

Jejich výhodou je to, že nepronikají skrze pokožku, a nedostávají se tak do našeho organismu. Jejich nevýhodou je horší roztíratelnost a často i zanechání jemného viditelného povlaku na lidské kůži.

Krémy na bázi chemického (organického) UV filtru obsahují speciální chemikálie, jejichž molekuly dokáží díky své struktuře absorbovat UV záření. Výhodou krémů s těmito typy filtrů je jejich snadnější roztíratelnost a absence bílého filmu na pokožce po jejich aplikaci. Nevýhodou je naopak pronikání něktetrých z těchto molekul, které fungují jako UV filtr, skrze pokožku do lidského organismu.

Na zdravotní nezávadnosti těchto sloučenin při dlouhodobějším užívání či (ne)možnosti jejich nežádoucích interakcí s jinými chemikáliemi stále nepanuje jasná shoda. Minimálně malým dětem nebo atopikům se tedy tyto typy ochranných krémů spíše nedoporučují.

Otázkou také zůstává potenciální riziko hromadění organických sloučenin, které fungují jako chemické UV filtry, a jejich interakcí se životním prostředím. Například bylo prokázáno, že vodní plochy, které slouží k letní rekreaci, jsou podobnými chemikáliemi, které se navíc rozkládají jen velmi pomalu nebo téměř vůbec, poměrně silně zatíženy. Tyto chemikálie pak skrze vodu vstupují i do potravního řetezce.