Připomínáme si 26 let od ničivých povodní v roce 1997

V roce 1997 se Česká republika potýkala s jednou z nejhorších povodní v moderní historii země. Tato katastrofa byla způsobena dlouhotrvajícími srážkami na moravsko-slezském pomezí. Kromě Česka bylo povodněmi zasaženo také Polsko a Slovensko. Pojďme si společně připomenout, co se tehdy stalo.

Příčinou vydatných srážek byla tlaková níže, která se přesunula nad Moravu ze severní Itálie. V době od 4. do 8. července 1997 v povodí řeky Odry a Moravy spadlo obrovské množství srážek, které dosahovaly poloviny ročního průměru. Horská půda nedokázala vstřebávat tak obrovské množství vody. Řeky Morava, Odra a jejich přítoky se díky tomu velmi rychle rozvodnily a dosáhly úrovně povodně, která se vyskytuje jen jednou za sto padesát až pět set let.

Na Moravě a ve Slezsku už lidé s obavami sledovali déšť, který neustával. Hladiny řek začínaly pomalu stoupat. Výhledy na další dny nebyly dobré. V televizi se objevují zprávy oznamující, že srážky "jen tak neodejdou". Hrozily dokonce i noční bouřky.

V noci na 6. července ukazuje poprvé voda svou skutečnou sílu. Déšť neskončil a vodní toky se začaly vylévat ze svých koryt. Voda vyhání tisíce lidí z domovů. Jsou zaplavené ulice a sklepy se plní vodou. Začíná evakuace a zřizují se místa pro lidi postižené povodní. Jsou vyhlašovány druhé a třetí stupně povodňové aktivity. Nejhorší situace je na Svitavsku a Bruntálsku. Dále také okresy Jeseník, Šumperk, Vsetín či Opava.

Během noci ze 7. na 8. července už bylo všem jasné, že povodně budou velmi rozsáhlé a ničivé. Voda zaplavovala města. Šlo konkrétně o řeky: Opava, Opavice, Tichá, Orlice, Třebovka, Smědá, Úpa, Morava, Bělá a Bečva. Do terénu vyrazili i vojáci. Ve velké části Moravy se postupně zastavuje i železniční doprava.

Voda z řeky Bečvy zaplavuje Přerov. Výška vodní hladiny byla dva metry. Povodňová vlna brala auta a vše, co jí přišlo do cesty. Tisíce lidí zůstalo uvězněno doma. Dochází také k prvním úmrtím. Celkový počet mrtvých se za tento den vyšplhal na pět osob.

V noci ze 7. na 8. července povodeň prakticky vymazala z mapy obec Troubky. Obyvatelé této obce absolutně netušili, jak silná voda se na ně řítí. Varování sice přišlo, ale už bylo pozdě. Voda způsobila výpadek elektřiny i telefonů. Obec byla uvězněna v absolutní hrůze a temnotě po celou noc.

Voda zničila asi dvě stě budov. Obyvatelé slyšeli jen jakési podivné šustění. Když se podívali ven, spatřili jak voda postupně strhává domy. Celkem ve vesnici umírá devět lidí. Přeživší zůstali na střechách svých domů. Kvůli výpadku elektřiny a telefonního spojení nikdo o katastrofě do ranních hodin pořádně nevěděl. Další den začaly záchranné práce a vrtulníky evakuovaly lidi pomocí lan.

Voda se vylila například mezi Přerovem a Citovem na Kroměřížsku. Na Bruntálsku jsou zaplaveny tři čtvrtiny všech obcí. Povodeň je už i v Olomouci či Veselí nad Moravou. V Olomouci byla zcela odříznuta i jediná přístupová komunikace do severní části Moravy a Slezska. 8. a 9. července konečně začínají ustupovat srážky.

Déšť sice slábne a odchází, ale stále není proč se radovat. Přichází nedostatek pitné vody, nefunguje elektřina, telefony a plyn. Rozsah katastrofy je tak obrovský, že ani tisíce hasičů a dobrovolníků nestíhají všem pomáhat včas.

Ještě měsíc po katastrofě na mnoha místech stále působila armáda. Mnoho domů bylo určeno k demolici. V oblastech se také přemnožili komáři. Na Břeclavsku se dokonce z tohoto důvodu muselo začít s chemickým postřikem. Je jasné, že opravy nepotrvají měsíce, ale celé roky.

Záplavy v té době odhalily jednu významnou skutečnost - Česká republika nebyla vůbec připravena na takovou katastrofu. Například na řece Bečvě selhal měřicí přístroj sledující výšku hladiny. Dalším problémem byl fakt, že zvuk z reproduktorů pouličního rozhlasu nedosáhl do odlehlých částí měst a vesnic. Navíc v mnoha oblastech nefungovaly ani telefonní linky. Lidé se tak museli spoléhat pouze na televizní zpravodajství.

Když voda začala opadat, začali se všichni zamýšlet nad tím, jak by se dalo podobným katastrofám do budoucna předejít. Díky této hrůzné zkušenosti vznikly zákony, které definují systém včasného varování. K informacím se tak snadno dostanou pracovníci ČHMÚ, hydrometeorologické služby Armády České republiky a hasičské sbory. Od roku 1997 jsou zavedené také pravidelné zkoušky sirén, které probíhají každou první středu v měsíci. Povodeň si v roce 1997 vyžádala padesát lidských životů. Zničeno nebo poškozeno bylo asi dvacet devět tisíc domů. Celkové škody dosáhly asi šedesáti miliard korun.

Přinášíme vám speciální záběry pořízené panem Miloslavem Roháčkem starším, který v oblasti působil při odklízení škod. Nyní jsou fotografie prostřednictvím jeho syna (autora článku) poprvé zpřístupněny i veřejnosti. Vzhledem k dávné době, kdy byly pořízené, není u některých známa přesná lokalita. Pan Roháček se pohyboval zejména v okolí Litovle.