Pondělní počasí bylo ve znamení kupovité oblačnosti a místních přeháněk a bouřek. Četnější byly tentokrát v Čechách. Bouřky nebyly příliš silné, ale dokázaly překvapit neuvěřitelnými strukturami. Objevilo se dokonce několik takzvaných mini-supercel.

Kolem 19. hodiny se na Plzeňsku utvořil shluk několika bouřek a přeháněk. Ty rychle postupovaly směrem k severovýchodu. Již v tomto shluku se objevila menší buňka, která vykazovala supercelární znaky. To zajímavější se ale odehrálo později. Osamocená bouřka jen těsně minula město Slaný. Dále se začala mírně stáčet směrem ke Kralupům nad Vltavou. Tato bouřka byla takzvanou low-topped supercelou, tedy bouřkou, která vykazuje rotaci, ale zasahuje jen do nižších pater atmosféry. Další zajímavá buňka se objevila v Havlíčkově Brodě, kde ji doprovázel výrazný oblak zvaný shelf cloud.

O opravdu nevšední podívanou se postarala bouřka, která vznikla přibližně kolem 20:45 v oblasti Ústí na Labem. Rychle zamířila na Českolipsko a Děčínsko, kde si lidé nemohli nevšimnout gigantické oblačnosti, která díky zapadajícímu slunci získala sytě červený nádech. Bouřka postupovala dále směrem k Liberci, kde kromě zářivých barev lidé spatřili i oblak zvaný wall cloud. Jedná se o sníženou rotující část oblačnosti typickou pro supercely.

Většina lidí má slovo supercela spojené s něčím gigantickým a ohromným. Je pravda, že většina supercel dosahuje výšky i 12 či více kilometrů. V některých případech ale dojde k tomu, že je bouřková buňka menší. Jedná se například o situace, kdy není dostatečná podpůrná energie, která by zajistila bouřce "dostatečný růst". Pak se buňka vyšplhá jen do několika kilometrů.

Pokud se taková bouřka utvoří v prostředí napomáhající rotaci vzestupného proudu, pak se stává supercelou, která může nést všechny typické znaky svých "větších sester", ale v miniaturizované podobě a se slabšími projevy. Z dat i množících se pozorování lidí za poslední léta se zdá, že krátce až střednědobě žijící bouřky (1 až 2 hodiny) jsou vlastně celkem běžnou součástí našeho klimatu.