Podzimní příroda: Co jste možná nevěděli o barvách podzimu

Jak se dny zkracují, slunečního svitu ubývá a teploty klesají (ačkoliv pokles teplot letos zatím příliš nepozorujeme), dává se ve stromech, či přesněji řečeno zejména v jejich listech, něco do pohybu. Strom se začíná připravovat na chladné období a zelené barvivo chlorofyl v listech se začíná rozkládat. Po rozkladu zeleného barviva na chvíli vyniknou jiné barvy, zejména odstíny žluté, červené a hnědé, které stojí za barevnou krásou podzimu.

Letošní podzim je doposud mimořádně teplý. Září skončilo jako jedno z nejteplejších nebo dokonce i nejteplejší v historii měření a v takřka letním módu pokračuje ve svých prvních dnech i říjen. Postupujícího podzimu si tak letos skrze teploty zatím ještě příliš nevšimneme. Podzim se hlásí spíše prostřednictvím slábnoucího slunce, krátících se dnů a četnější přítomnosti ranních mlh.

V přírodě si také můžeme častěji všimnout objevujících se zlatavých listů na zemi, které ale jako by spadly z nebe - při pozornějším pohledu na listnaté stromy totiž stále ještě i počátkem října vidíme takřka výhradně jen sytě zelenou barvu.

Profesor Dr. Andreas Roloff, vědec z Technické univerzity v Drážďanech, nám tento fenomén vysvětluje: „Spadlé, vybledlé listy, které můžeme nyní vidět ležící pod jinak plně zelenými, olistěnými stromy, pocházejí z časných jarních výhonků, které během léta zažívaly dlouhá období stresu ze sucha a horka. Strom je přestal vyživovat a "obětoval je", aby své síly mohl koncentrovat do zbylých mladších a zdravých listů.“

Regionálně velmi vlhký srpen vedl podle Roloffa k druhému a nyní často dokonce i třetímu rašení mnoha nových listů. Strom tak nyní zaměřuje svou energii na mladé listy, zatímco ty první jarní listy, jejichž stáří může být v říjnu i kolem půl roku a na kterých se značně podepsalo sucho a horko, strom již shazuje.

Zlaté listy ležící na zemi tak tedy nejsou ani tolik podzimní jako spíš staré a nefunkční.

"Zelená fáze" mladších listů končí s příchodem prvního nočního mrazíku. Mráz zastaví proces fotosyntézy, prostřednictvím které si rostlina vytváří výživu (cukry). Fotosyntéza v listech probíhá díky speciálnímu zelenému barvivu jménem chlorofyl, které rostlině pomáhá efektivně zachytávat sluneční záření, jež je pro tvorbu cukru spolu s oxidem uhličitým zapotřebí (a výsledkem fotosyntézy je mimo sacharidy pro výživu rostlin také klíčový vedlejší produkt - kyslík).

S ustáním fotosyntézy rostlina chlorofyl přestává potřebovat, a ten se pro ni tak stává přítěží, které se potřebuje zbavit, aby před nástupem zimy šetřila síly. Chlorofyl se tak začne rozkládat a jeho složky, které rostlina využije v příští vegetační sezoně, ukládá do kmene, větví a kořenů.

Díky rozkladu chlorofylu vynikne v listech přítomnost ostatních pomocných barviv (pomocná barviva doplňují v listu činnost chlorofylu), která jsou přítomností chlorofylu mimo podzimní období zastíněny. Tato pomocná barviva patří do specifické skupiny organických látek zvaných karotenoidy, které dodávají barvu i mnoha druhům ovoce a zeleniny. Listy s rozloženým chlorofylem tak na podzim nabývají barvy specifické podle konkrétního zastoupení pomocných barviv a jejich vzájemného poměru.

Jakkoliv krásné podzimní listy jsou, z hlediska stromu se jedná čistě jen o pragamatické opatření k přežití. Mimo snahu ušetřit přes zimní období co nejvíce energie je důležitým důvodem i "detoxikace" stromu - v listech se totiž skladují nechtěné vedlejší konečné produkty rostlinného metabolismu stejně jako i nejrůznější environmentální toxiny, s nimiž se strom během vegetační sezony nechtěně setká.

Pokud by navíc listy na stromech přes zimu přeci jen zůstaly, za delšího nebo silnějšího mrazu by byly zničeny. Přítomná voda by přešla v ledové krystalky, které by list roztrhaly.

Za horkého počasí je například dospělá bříza schopna za jeden den skrze své listy odpařit až 400 litrů vody!