Podzim jako období mlhám zaslíbené: Deset zajímavých faktů o mlze!

Podzim by se dal považovat za období mlhám zaslíbené. S tím, jak se dny budou nadále krátit a síla slunečních paprsků klesat, se s mlhami budeme setkávat čím dál častěji. I proto možná někteří z vás ocení několik zajímavostí týkajících se tohoto fenoménu počasí.

Tlakové výše nám na jaře a v létě přináší zpravidla klidné, stabilní, slunné a suché počasí, na podzim a v zimě to už tak jednoznačné ale nebývá. Zkraje podzimu, kdy jsou dny ještě relativně dlouhé a slunce má dostatečnou sílu, si pod vlivem tlakových výší užíváme mariánského nebo babího léta, kdy se mlhy tvoří pouze v ranních hodinách a po východu slunce se zpravidla brzy rozpouští. Později na podzim a v zimě si však slabé slunce s mlhami již nedokáže poradit a namísto slunečného a teplého počasí převládá šedivé, pošmourné, chladné a vlhké počasí.

Letošní září je u nás charakteristické drtivou převahou počasí tlakové výše za doprovodu teplého jižního proudění. Dalo by se tak říct, že z dlouhého mariánského léta jsme v poslední zářijové dekádě plynule přešli do léta babího. Jedním z hlavních rozdílů mezi mariánským a babím létem je právě vyšší četnost mlh a jejich delší trvání ve druhém ze jmenovaných období.

S postupujícím podzimem se s mlhami budeme setkávat čím dál tím častěji. Co je dobré o mlhách a jejich vzniku vědět?

Za jasných a klidných nocí dochází k rychlému poklesu teploty. Díky absenci větru dochází k ukládání těžšího studeného vzduchu v kotlinách, údolích a v nižších polohách obecně, zatímco na kopcích a horských hřebenech se drží teplejší vzduch. Vzniká tedy teplotní inverze. Ve vrstvě studeného vzduchu při zemi dochází postupně až k ochlazení na teplotu rosného bodu a níže. Chladnější vzduch dokáže pojmout menší množství vlhkosti než vzduch teplejší. Dosažením rosného bodu se vzduch stává plně nasycený vlhkostí (100 % vlhkost) a přebytečná vodní pára začíná kondenzovat - tvoří se drobné vodní kapičky, tedy mlha.

Oblačnost na obloze působí jako izolace a brání vyzařování tepla ze zemského povrchu. Proto bývají oblačnější noci teplejší a nedochází při nich v takové míře ke vzniku mlh a teplotních inverzí.

Vrstva podchlazeného vzduchu při zemi může být různě silná. V nížinách se nejhustší mlhy vyskytují, pokud je teplotní inverze jen v relativně tenké vrstvě nad zemí. Naopak pokud vrstva podchlazeného vzudchu sahá i několik set metrů nad zemský povrch, v nížinách panuje zataženo nízkou inverzní oblačností, kterou lze vnímat jako mlhu až ve vyšších polohách těsně pod hranicí inverze.

Někdy za slunečným počasím stačí vyjít na nejbližší kopec, jindy nad moře mlh a nízké oblačnosti ční pouze ty nejvyšší hory a někdy je inverzní vrstva natolik silná, že před ní neutečete ani na vrchol Sněžky.

Teplotní inverze může být natolik výrazná, že na horách panují teploty až o 10 - 15 stupňů vyšší než v nížinách.

I na našem Meteoradaru můžete mlhy a nízkou oblačnost zřetelně pozorovat. A není divu - mlha je totiž vlastně oblakem typu stratus. Nízká inverzní oblačnost, se kterou se také běžně setkáváme i ve dnech babího léta, je vlastně mlhou, která vznikla ve vyšší nadmořské výšce. Nízká oblačnost také vzniká, když se mlha rozpouští, kdy se odspodu rozrušuje a začne se zvedat.

Čím tenčí je inverzní vrstva a tedy i mlha, tím rychleji a snáze se rozpouští, protože objem vzduchu, který se musí prohřát a vysušit na to, aby se v něm mlha rozpustila, je menší.

Pokud tedy například z kopce pozorujete mlhu v údolí, která sahá jen několik jednotek nebo desítek metrů nad povrch, je velmi pravděpodobné, že ji sluníčko během následujících minut či hodin rozpustí.

Dopadá-li sluneční světlo na kapičky vody, které tvoří mlhu, můžeme při správném postavení předmětu vůči mlze pozorovat takzvané Brockenské strašidlo.

Jedná se o výrazně zvětšený stín daného předmětu, který je vržený slunečními parsky na povrch mlhy. Strašidlo bývá navíc často obklopeno kroužky barevného světla (takzvanou gloriolou), které vznikají rozkladem a odrazem slunečního světla kapičkami vody.

Díky pohybu mlhy se navíc strašidlo může různě vlnit, pohybovat a měnit svou velikost.

Pro pozorování Brockenského strašidla je třeba, aby se sešly podmínky, kdy předmět vrhající stín leží výše než vrstva mlhy a zároveň aby přítomnost relativně husté mlhy doplňovaly i sluneční paprsky. Brockenské strašidlo tak můžete pozorovat nejčastěji, pokud stojíte na vrcholu kopce, jehož vrcholek obklopují závoje mlhy.

Mlha dokáže kouzlit nejen strašidla, ale i umělecká díla. To především za pomoci mrazu, kdy mlha pomáhá vytvářet nádherné obrazce z ledových krystalků (jinovatka) na venkovních površích a předmětech. Kouzlení mlhy v krajině můžeme ale pozorovat prakticky kdykoliv, když dojde k souhře mlžných závojů se slunečními paprsky.

Jak bylo již naznačeno výše, silnější proudění vzduchu zabraňuje tvorbě teplotní inverze nebo ji narušuje. Zejména v zimním období, kdy se v českých nížinách dlouho drží studený vzduch, i když ve výšce už dávno proudí vzduch teplejší, pomůže k proniknutí teplého vzduchu z výšek až do těch nejnižších poloh, a tedy i rozpuštění mlhy, silnější vítr.

Mezi oblasti, kde se mlha vyskytuje nejčastěji, patří okolí vodních ploch a zejména údolí potoků a řek. To obzvláště platí na konci léta a na podzim, kdy stále ještě teplá voda řek či rybníků odpařuje větší množství vody do vzduchu, čímž v něm významným způsobem narůstá množství vlhkosti.

Údolí pak fungují jako přirozená shromaždiště studeného vzduchu a snadno se tedy stávají cílem teplotní inverze. Pokud se v údolí navíc vyskytuje zdroj vlhkosti ve formě řeky nebo potoku, skýtá ideální podmínky pro vznik mlh.

To opět souvisí s teplotní inverzí. Rozpustí se snad mlha hned po východu slunce, dopoledne, nebo až později odpolene či dokonce vůbec? A kde všude se mlha nakonec rozpustí? To, jestli se mlha nakonec rozpustí nebo kdy přesně se rozpustí, dokáže opravdu zcela změnit dojem z počasí daného dne.

Pokud se totiž mlha rozpustí, může to znamenat až o 10 stupňů vyšší teploty a přítomnost slunce namísto šedi a vlhka. Naopak pokud se mlha nerozpustí ani po západu slunce, znamená to, že nadcházející noc zůstane teplejší.

Obecně platí, že v pozdním podzimu, v zimě a časně na jaře se mlhy rozpouští méně ochotně. O tom, jestli se ale mlha nakonec rozpustí, rozhoduje však ještě celá řada dalších faktorů - například jak vlhký je vzduch, jak silné je proudění nebo o jakou konkrétní lokalitu se jedná.

V otevřených, volných plochách se mlha rozpustí snáze než v údolích nebo kotlinách.

Mlha sama o sobě se znečištěným ovzduším nemá co do činění. Za vším hledejme opět teplotní inverzi. Pokud je vzduch příliš suchý na to, aby se v něm utvořila mlha, může panovat teplotní inverze i za slunečného počasí. Přitom však stále vrstva studeného vzduchu funguje jako zádržná vrstva, která brání rozptylu škodlivin z průmyslu, lokálních topenišť a dopravy.

Protože však teplotní inverzi vznik mlhy nebo nízké oblačnosti většinou doprovází, často dochází k mísení mlhy se škodlivinami v ovzduší - vzniká smog. Pojem smog vznikl kombinací anglických slov smoke (kouř, dým) a fog (mlha).

Platí také to, že přítomnost znečišťujících pevných částic v ovzduší, zejména prachu a sazí, tvrobu mlhy podporuje. Pevné částečky totiž slouží jako takzvaná kondenzační jádra - takové zárodky, na nichž může začít kondenzovat voda. Díky přítomnosti prachu a sazí ve vzduchu tak může vzniknout mlha snáze nebo může být hustší.

Neplatí však automaticky, že mlha vždy znamená znečištěný vzduch.

Podzimní mlhavá atmosféra patří k velmi vděčnému námětu v oblasti fotografování počasí, přírody a krajiny. Pohled na paprsky ranního slunce zahrávající si s mlžnými závoji nebo pohled na moře mlhy a nízké oblačnosti z vrcholu hor bývá opravdu velmi půvabný.