V posledních letec se spojení „saharský písek“ často objevovalo v mediích. My se dnes na písek podíváme ještě z jiného úhlu. Písečná bouře neboli haboob je sice cílem fotografů, ale dokáže také zabíjet.

Slovo pochází z arabského slova habb, což znamená vát nebo foukat. Haboob (čteno „habůb“) najdeme zpravidla na čele bouřek, kde je vlivem turbulentního proudění vynášen prach a písek až do výšky 3 kilometrů. Písečné bouře se mohou objevit i v návaznosti na rozsáhlejší meteorologické jevy, nikoli pouze na lokální bouřky.

Původně se jako haboob označovala silná písečná bouře v Súdánu. V hlavním městě Chartúmu se objevuje přibližně 24× do roka. Průměrná délka životnosti je kolem 30 minut, ale občas může písečná bouře zuřit i několik hodin. Nyní se slovo haboob používá pro všechny typy výrazných písečných bouří po celém světě.

S plně vyvinutým haboobem, jak ho známe například z USA, se v Evropě nesetkáme. Nicméně byly případy, kdy se objevily velmi silné bouřky, které byly doprovázeny hradbou zvířeného prachu. V září roku 2017 nastala velmi dramatická situace v srbském regionu Vojvodina. Zde se spolu s obrovskou supercelou objevila prašná stěna.

To nejhorší udeřilo dne 14. dubna 1935. Tomuto dni se přezdívá „Black Sunday“. Bouře se táhla v prostoru dlouhém přibližně 1200 kilometrů a když dorazila, někteří lidé si mysleli, že udeřil konec světa. Například v Dodge City byla taková tma, že si lidé údajně neviděli ani na konec své ruky.