V posledních dnech můžeme v předpovědích počasí často slýchat, že za horkého dne jinak slunečné počasí během odpoledne a večera místy doprovodí takzvané bouřky z tepla. Jak přesně nám pomáhá teplo takovou bouřku vytvořit? A proč bouřkám nestačí jen teplo?

Pro vznik bouřek jsou za letního odpoledne mimo dostatečné energie v atmosféře (tepla) důležité rovněž faktory instability v atmosféře (vzduch se se stoupající výškou rychle ochlazuje) a také vyšší vzdušné vlhkosti, která funguje jako „materiál“ při stavbě bouřkového oblaku.

Za horkého a slunečného letního odpoledne dochází k lokálním intenzivním přehřátím povrchu (například nad tmavými poli, fotbalovými hřišti, střechami nebo parkovišti). Od takové rozpálené země se výrazně ohřívá i přilehlý vzduch. Přehřátý vzduch, který má výrazně nižší hustotu, začne stoupat vzhůru do atmosféry. Pokud v atmosféře dochází k rychlému poklesu teploty s výškou, jsou výstupné pohyby přehřátého vzduchu tímto rozdílem teplot výrazně podporovány.

Výstupné proudy v atmosféře také podporuje členitý terén. Bouřkám z tepla se proto nejvíce daří v podhorských a horských polohách

V určité výšce nad zemským povrchem dochází k ochlazení stoupajícího vzduchu pod teplotu rosného bodu - ve vzduchu obsažená vlhkost začíná kondenzovat a vytvářejí se oblaky.

Pokud je vlhkosti ve vzduchu velké množství a vysoké teploty spolu se silným slunečním zářením a nestabilní atmosférou podporují růst oblaků, snadno takový oblak přeroste v oblak bouřkový (cumulonimbus).

Bouřkový oblak se vyvíjí až po horní hranici troposféry, kde pokles teploty s výškou ustává (ve stratosféře dokonce teplota s výškou narůstá). Ve vyšších vrstvách atmosféry již téměř kompletně chybí vlhkost. Na horní hranici troposféry, ve výšce zhruba 14 kilometrů nad zemským povrchem, tak vertikální vývoj bouřkových oblaků končí, a ty zde často nabývají klasického tvaru kovadliny.

Vývoj bouřek z tepla typicky ustává v pozdějších večerních hodinách spolu se západem slunce a postupným ochlazováním zemského povrchu.