Čím byla výjimečná noc z neděle 23. dubna na pondělí 24. dubna? Například tím, že jsme ve střední Evropě mohli nezvykle zřetelně pozorovat polární záři. Ta byla i na našem území tak jasná, že byla pozorovatelná pouhým okem dokonce i ve velkých městech. Tak dobře pozorovatelná je na našem území polární záře jen jednou za několik let.

Již kolem nedělní desáté hodiny večerní byly záblesky polární záře pozorovatelné na většině našeho území. Nerušené pozorování bylo však možné spíše na západě Čech, kde bylo tou dobou méně oblačnosti. Méně štěstí měli například obyvatelé Brna, kde se po velkou část večerních a nočních hodin vyskytovala zvětšená oblačnost.

Polární záře byla samozřejmě nejlépe pozorovatelná na severu Evropy. Již na severu Německa nebo v Dánsku předváděla severní polární záře (Aurora Borealis, jižní polární záře pak nese označení Aurora Australis) představení ne nepodobné těm, které vídáme až v oblastech poblíž polárního kruhu. Polární záře byla tentokrát patrná dokonce i oblastech, kde její výskyt bývá opravdovou vzácností, například v již značně jižně položeném Maďarsku.

Viditelnost polárních září roste směrem k pólům (severnímu i jižnímu) , protože se v jejich blízkosti nachází také magnetické póly Země a právě kolem nich je magnetické pole nejsilnější. Polární záře vzniká právě interakcí magnetického pole s nabitými částicemi, jejichž původ se nachází ve Slunci.

Právě v nedávné době naše atmosféra obdržela zásobu nabitých částic od Slunce vzhledem k nedávnému masivnímu výronu koronální sluneční hmoty. Náraz těchto částic dokonce krátkodobě narušil magnetické pole Země. A proto jsme v noci na pondělí 24. dubna měli tu čest s nezvykle výraznou polární září.