Mléčná dráha: Cesta tam, kam lidské oko nedohlédne

Při pohledu na noční oblohu vidíme tisíce hvězd, ale naše lidské oko není schopné spatřit skutečné krásy těchto nekonečných dálav. Díky moderní technologii a postupům, jako je takzvaný "stacking" (skládání) můžeme odhalit nekonečnou studnici překvapení a krás, které nám noční obloha nabízí.

Pojmenování Mléčné dráhy a ostatních galaxií pochází z řeckého slova galaktikós, což znamená mléčný. Svit bělavě stříbřitého pásu způsobují tisíce hvězd, které na první pohled nevidíme. Hvězdy jsou součástí jednoho z ramen naší galaxie, jež má tvar spirály. Najdeme tu také spoustu různých svítících mlhovin nebo mezihvězdnou hmotu. Dneska se ale podíváme detailněji na strukturu samotného pásu Mléčné dráhy.

 Nebyl to nikdo jiný než Galileo Galilei, kdo už v roce 1610 pomocí svého dalekohledu pozoroval jednotlivé hvězdy v pásu Mléčné dráhy. Pro dnešního čtenáře je až neuvěřitelné, že do 20 let 20. století se většina vědců domnívala, že Mléčná dráha obsahuje všechnu hmotu a hvězdy vesmíru. Až americký astronom Edwin Hubble prokázal, že naše galaxie je jen jednou z nespočetného počtu dalších galaxií.

Mléčná dráha má podle nynějších odhadů průměr přibližně 150 až 200 tisíc světelných let a odhaduje se, že obsahuje přibližně 100 až 400 miliard hvězd a více než 100 miliard planet.

V následující galerii se pojďme podívat, jaké zajímavosti v pásu Mléčné dráhy můžeme najít.