Červánky na obloze spatříme ve chvíli, kdy sluneční světlo procházející atmosférou narazí na drobné prachové částice nebo vodní páru. Tento optický jev způsobuje rozptyl světla delších vlnových délek, které se snadno dostávají k pozorovateli. Sluneční záření pod nízkým úhlem musí projít větší částí atmosféry, bílé a modré části spektra kratších vlnových délek se tak snadno vytratí a zbydou pouze červené odstíny. Z tohoto důvodu se nám slunce nízko nad obzorem jeví jako rudé a naopak přímo nad hlavou jej vnímáme jako jasně žluté až bílé. 

Červánky se obvykle objevují při východu nebo západu slunce, kdy je slunce nízko nad obzorem. Výrazné bývají při větším množství jemných částic v atmosféře, často za vlhkého počasí po dešti či přechodu front. Také vítr může zvířit prach, který slunce barevně nasvítí.

Červánky mají oranžové, sytě červené, růžové a purpurové odstíny. Barevné východy a západy podporuje i saharský prach, se kterým se setkáváme zejména při jižním proudění v první polovině jara.

Večerní červánky se objevují i za teplého a stabilního letního počasí. Na velkém množství prachu v atmosféře při ochlazování kondenzuje vodní pára a vznikají ledové krystalky, které nasvítí zapadající slunce. Červánky pak většinou předpovídají pokračování slunečného počasí.

Ranní červánky značí vysokou vlhkost v atmosféře a s vysokou pravděpodobností příchod atmosférické fronty a zhoršení počasí.

Při západu slunce nejprve nasvítí nízkou oblačnost, při klesání pod obzor pak i střední a vysokou. Podobně večer vidíme jasně nasvícená letadla na jinak už tmavé obloze. Krásné a romantické scenérie červánků jsou také oblíbeným námětem fotografů.