Zatímco letos únorové počasí ovládají prakticky jarní teploty, naši předkové touto dobou před 95 lety právě prožívali nejstudenější den, týden, ba dokonce i celý měsíc za dlouhá staletí.

Právě 11. února 1929 padl absolutní rekord minimální teploty pro celou Českou republiku, tehdy dokonce i celé Československo. Na stanici v obci Litvínovice u Českých Budějovic tehdy naměřili arktických -42,2 °C. A historické, dosud nepřekonané, rekordy padaly na všech tehdy měřících stanicích (bylo jich o poznání méně než dnes). Pod -40 °C ten den spadly teploty také třeba v Třeboni nebo v Opavě. Naše nejstarší měřící stanice Praha- Klementinum to osudové ráno změřila -27,1 °C (a zde to vzhledem k délce měření není rekord, 1. března roku 1785 zde bylo dokonce ještě o půl stupně chladněji). Ten samý den padl také dosud platný rekord pro Slovensko, kdy v obci Víglaš-Pstruša u Zvolena naměřili rovných -41 °C.

Maximální teploty se 11. února roku 1929 pohybovaly na celém území kolem -20 °C. Celý měsíc únor 1929 se řadí mezi ty rekordně nejstudenější nebo minimalně jedny z nejstudenějších měsíců v historii nejen Česka, ale i celé Evropy. Srovnatelně studený už byl třeba ve 20. století jen únor roku 1956. Z dnešního pohledu jsou již podobné teploty jen těžko představitelné.

Pojďme si trochu zapolemizovat. Dá se dobře předpokládat, že hypoteticky mohla být rekordní minimální teplota v ten den ještě nižší. Síť měřících stanic byla téměř před sto lety výrazně řidší než dnes a mimo jiné ještě nebyly v provozu automatické měřící stanice v tradičních mrazových kotlinách na Šumavě a v Jizerských horách, kde se i v jinak mrazově nevýrazných zimách objevují teploty kolem -30 °C (například i v loňském mírném únoru).

Je tedy otázkou, kolik stupňů na takových místech bylo reálně právě třeba v některém z rekordních dnů během únoru 1929 nebo únoru 1956.

Jisté je, že podobně silným mrazům jsme odvykli a dnes by epizoda silně mrazivého počasí s řadou arktických dnů i v nížinách vyvolala značný rozruch.

Překonání absolutního mrazivého rekordu v příštích letech není pravděpodobné, avšak ani ne nemožné. Celkový trend zimního počasí je však celkem jasný - teploty rostou, sněhu ubývá a ubývá i jednotlivých dnů s velice silnými mrazy.

Také letošní zima se dle všeho zařadí po boku těch velice mírných. I přes kratší epizody mrazivého a sněžného počasí skončil jako teplotně nadprůměrný leden i prosinec (ten dokonce poměrně výrazně).

Poslední zimní měsíc, únor, sice ještě nedoběhl ještě ani do své poloviny, přesto na základě dosavadního průběhu počasí i nejbližších výhledů můžeme usuzovat, že z hlediska teplot skončí i tento měsíc velmi pravděpodobně výrazně nad normálem.