Bouřku můžete v české krajině spatřit výjimečně kdykoliv v roce, třeba i před Vánoci, ale jejich hlavní období spadá na měsíce letního půlroku, tedy na duben až září. Vznik bouřky si totiž žádá hodně energie, a té je největším zdrojem intenzivní sluneční záření. Co přesně ale za vznikem bouřky stojí?

Pro vznik bouřek je klíčová velká instabilita atmosféry. To znamená vrstvu silně přehřátého vzduchu při zemi, na niž naopak přiléhají vrstvy výrazně chladnějšího vzduchu výše v atmosféře - teplota tedy klesá s výškou rychleji, než je běžné. Lehký teplý vzduch u země začne rychle stoupat a při svém pohybu vzhůru se smršťuje a ochlazuje. Tím v něm obsažená vlhkost začne kondenzovat do malých kapiček, které jsou základem pro první oblak, ze kterého za vhodných dynamických podmínek v atmosféře vzniká pověstný bouřkový mrak – cumulonimbus.

Pro úspěšný vznik mohutného bouřkového mraku je mimo instability v atmosféře a vysoké energie ve formě tepla zapotřebí i další faktor – vysoká vlhkost vzduchu. K většímu nárůstu bouřkového oblaku a taky k jeho delšímu trvání výrazně pomáhá i výrazný střih větru v atmosféře, který pomáhá v bouři oddělovat vzestupné a sestupné proudy, a tím usnadňuje kontinuální obnovování bouřky.

Střih větru si můžeme představit jako vyjádření změny rychlosti a směru větru v různých výškách atmosféry.

Uvnitř hotového cumulonimbu se zachová proud teplého vzduchu, který unáší vodní kapičky směrem vzhůru až k vrcholu oblaku. Tam dojde k zmrazení vodních kapiček do podoby drobných ledových krystalků. Ledové krystalky v horních částech oblaku získávají kladný elektrický náboj. Tyto krystalky se nadále zvětšují, někdy až natolik, že začnou dopadat na zem v podobě krup. Led, který naopak cestou k zemskému povrchu roztaje, dopadá už jako dešťová kapka.

Při svém pohybu dolů získávají ledové krupky a dešťové kapky záporný elektrický náboj. Kladný elektrický náboj se formuje také na zemském povrchu. Srážky se záporným nábojem jsou tak přitahovány ke kladně nabitému zemskému povrchu.

Pokud jsou přitažlivé síly mezi opačnými náboji dostatečně silné, vzniká elektrický výboj – blesk – doprovázený rázovou vlnou – hromem. Blesk může vznikat v rámci jednoho oblaku, mezi více oblaky a také mezi oblačností a zemským povrchem. Posledně jmenované blesky nám samozřejmě nahánějí největší strach.