Co to tu kvete? Zajímavosti červnové zahrady - to je opojná vůně i falešné sněžení!

Několik pozorování z přírody na přelomu května a června. Dvě z nich jdou k bílým květům s nádhernou až omamnou vůní, třetí pozorování se již naopak týká plodů, a sice takových, které by se daly zmýlit s poletujícími sněhovými vločkami!

Trnovník akát se k nám dostal z Mexika a Spojených států a v našich končinách má poněkud kontroverzní pověst. Mezi jeho nevýhody patří jeho toxicita - mimo květy je toxický celý strom. Toxické látky produkuje i kořenový systém trnovníku, a snaží se tak vypudit jakékoliv konkurenty z okolí stromu. Trnovník akát je v Česku invazivním druhem a pokud se dostane například na okraj lesa, brzy si dokáže podmanit velké plochy porostu, přičemž původní druhy jsou vytlačovány a vzniká monokultura. Tím je potlačována i biodiverzita takových porostů a následně krajiny.

Na druhou stranu je nutné zmínit i světlé stránky trnovníku, a není jich zrovna málo. Trnovník akát vykazuje extrémní odolnost městskému prostředí, jako jedna z mála vzrostlých dřevin dokáže rychle a efektivně zazelenit například vytížené dopravní spojky nebo extrémně suchá stanoviště na rozpálených parkovištích před nákupními centry. Akáty dokáží statečně čelit suchu, nekvalitní, na živiny chudé půdě, ale třeba také extrémnímu zasolení z posypové soli nebo exhalacím z dopravy a průmyslu. Protože akát navíc roste velmi rychle, do pár let po vysazení již dokáže poskytovat potřebný stín. Pokud jsou tedy akátu dány jasné mantinely, například v rabátcích městských ulic, aby nedostal prostor vytlačovat jiné druhy, jedná se o vítaný a stěžejní doplněk městské zeleně.

Nelze opomenout estetickou hodnotu tohoto stromu. Kmeny akátů tvoří pěkné siluety, na přelomu května a června nám dělají akáty radost nádhernými bílými květy uspořádanými do hroznovitých květenství a mají moc prosytit celé ulice magickou vůní. V říjnu pak sytá žluť akátových listů odívá ulice do podzimního kabátu. Akátové květy jsou bohaté na nektar, jsou tak bohatým zdrojem potravy pro opylovače. Na květech si rádi pochutnají i někteří ptáci. Známý je koneckonců akátový květ, který si ponechává nádherné květové aroma.

Dalším významným prvkem městských zahrad a parků je začátkem léta kvetoucí listnatý keř bez černý. Drobná, intenzivně vonící kvítka se sdružují do latových květenství a dělají nám radost po většinu června. Po jejich odkvetu dozrávají bezové plody, které tomuto krásnému keři dávají i jeho druhové jméno. Bezinky bývají plně zralé na konci léta a slouží jako potrava ptákům, někteří lidé z plodů bezu černého připravují sirupy, šťávy, likéry nebo chuťově zajímavé víno. Bezinky jsou bohaté na vitamin C, vynikají množstvím antioxidantů. Jejich konzumace bez tepelné úpravy se však nedoporučuje, neboť syrové plody mohou mít projímavé účinky.

Kdo si chce zvěčnit intenzivní vůni bezových květů, využije je k přípravě sirupů a limonád. Někteří lidé bezová květenství usmaží obalená do křupavého těstíčka - jedná se o takzvané bezové řízky.

Začátkem června má kvetení tento strom již dávno za sebou. Při pohledu z okna nás ve světle večerního slunce za slabého vánku však mate svými plody - drobná hnědá semínka tohoto stromu jsou obalená bílými vlákny a tvoří shluky, chomáčky, které se při pohybu vzduchem nápadně podobají sněhovým vločkám.

Topol černý totiž nenechává nic náhodě a při své strategii osidlování co nejšíršího území spoléhá na velké množství drobných semínek, která motá do lehkých bílých vláken, která výrazně usnadňují šíření plodů na velké vzdálenosti pomocí větru, který může být i velmi slabý.

Topoly černé se v městech vysazují pro svůj pěkný vzhled a nenáročnost. Mohou dorůst výšky až kolem 30 metrů. Mnoho lidí neví, že topoly jsou v jedné rodině s vrbami, společně spadají do čeledi vrbovitých (Salicaceae)