Slovo supercela se v posledních letech často objevuje. Je to skutečně tak nový pojem a co to vlastně znamená? Je opravdu každá „velká bouřka“ supercelou? Jak to vlastně je?

Jedná se o speciální druh bouřky, která je charakteristická přítomností tzv. mezocyklóny, tedy rotujícího vzestupného proudu uvnitř bouřkového mraku. Bývají to často izolované buňky s životností i několik hodin. To, jestli bouře je nebo není „supercelou“, nemá nic společného s její velikostí, tmavostí nebo burácením. Jde o soubor podmínek, ve kterých se vyskytla, a vizuálních i radarových znaků. Většina „hrozivých bouří“, které jsou běžně označovány jako supercely, jsou ve skutečnosti jen shlukem běžných letních bouřek (liniové bouřky neboli odborně MCS).

Mezi hlavní ingredience patří dostatečná energetická podpora, kterou známe jako CAPE. Při malém množství energie budou bouřky slabé, při dostatku „benzínu“ mají sílu a mohou vznikat i silnější projevy. To samo o sobě ale supercelární charakter bouřky nezpůsobí.

Nejdůležitějším parametrem je střih větru neboli změna směru a rychlosti větru s výškou. To v kombinaci s dostatečnou energií může způsobit, že horký vzduch, který pohání bouřku, rotuje a předává tuto rotaci i rostoucímu bouřkovému mraku. Přítomnost rotace zvyšuje všechny nebezpečné meteorologické jevy, včetně tornád.

Běžné bouřky jsou veskutečnosti tvořeny shluky jenodlivých bouřkových věží (květáků), které v průběhu života zanikají a zase se obnovují. Někdy jsou na větší ploše a tvoří linie nebo jen menší shluky (klasické letní bouřky. Supercely jsou na rozdíl od těchto klasických bouřek „samostatnou jednotkou“. Na radaru vidíme často odklon od postupu okolních bouřek.

Supercelární bouře se zde vyskytovaly vždycky. Jen díky moderním technologiím, lepšímu radarovému zpracování dat a obecné povědomosti lidí, zájmu o sledování a lov bouřek se zdá, že je tento pojem něčím novým. Supercely a na ně občasně navázaná tornáda vznikaly vždy, když se sešly vhodné podmínky pro jejich vznik, a to není něco, co by bylo vázáno jen na dnešní dobu. Dělo se to v minulosti a bude dít i dál.

Některé sezóny díky podmínkám nad Evropou jejich výskyt favorizují a vyskytují se ve větším počtu, jindy jich je méně. Poměrně často se také setkáváme s krátkodobou rotací na slabších bouřkách nebo dokonce přeháňkách. Takové lokální rotace sice dle „definic“ nesplňují charakteristiku reálné „supercely“, ale i takové případy jsou někdy zodpovědné za nečekaná tornáda či jiné jevy.

Paleta meteorologických jevů je tak široká, že není možné všechny pojmy stoprocentně vymezit a popsat. Supercely jsou specifickým druhem bouřkové činnosti, který vábí dobrodruhy a lovce bouřek a běžným lidem nahání strach. Tak či tak jde v samém důsledku jen o snoubení fyzikálních vlastností, které se vizualizují v podobě nádherných, někdy až děsivých oblačných struktur, které jsou někdy natolik výmluvné, že i to pomáhá jejich identifikaci.