Od října 1739 do června 1740 Evropa zažila výjimečně chladné počasí, jaké zde nebylo více než 600 let. Co bylo příčinou této neobvyklé anomálie?

Od roku 1300 do roku 1850 Evropa zažívala tzv. malou dobu ledovou, která byla jednou z mnoha a zároveň poslední a nejsilnější epizodou nezvyklého chladu převládajícího v období holocénu. Léta byla chladná a zimy ledové.

Nejchladnější z nich jsme zažili na přelomu let 1739 a 1740, a to i na území Česka. Průměrná teplota mohla být až o 6 stupňů nižší než současný normál. Ve slovenských Tatrách se držel sníh během celého léta. Nastala rozsáhlá neúroda, hladomor a smrtelné epidemie.

Historické kroniky uvádí, že lidé museli jíst kopřivu a kůru stromů, aby přežili. Vědci si lámali hlavu nad tím, co mohlo vést k této anomálii. Analyzovali proto meteorologické záznamy, ze kterých vyplynul obraz mohutné tlakové výše nad severním Atlantikem.

Tato anticyklona mohla vést k blokaci atmosférické cirkulace nad Evropou na více než šest měsíců a přinést tak chlad z polárních a arktických oblastí. Výzkumníkům se však zatím nepodařilo určit příčinu takové dlouhotrvající tlakové výše, která je fenoménem sama o sobě.