Délku dne devíti hodin, tedy dobu, kterou stráví slunce nad obzorem, překročíme kolem 26. ledna (úsloví o jedné hodině navíc by tak lépe odpovídalo konci ledna nežli svátku Hromnic). V únoru se prodlužování délky světlého dne zrychluje, každý jeden únorový den přibydou více než tři minuty světla. A kolem čtrnáctého nebo patnáctého února na většině našeho území délka dne již přesáhla deset hodin.

Tempo prodlužování dne se bude zrychlovat až do období kolem jarní rovnodennosti, která letos připadá na středu 20. března, tehdy bude světla přibývat rychlostí téměř 4 minut za den. Pozor - díky lomu světla v atmosféře však délka dne přesáhne 12 hodin již pár dní před samotnou rovnodenností (analogicky v září nastává den, kdy slunce stráví nad obzorem 12 hodin, až pár dní po podzimní rovnodennosti), letos se tak stane kolem 17. března.

Po jarní rovnodennosti se budou denní přírůstky světlého dne opět snižovat, budou však pokračovat až do letního slunovratu, který letos nastává ve čtvrtek 20. června, kdy u nás slunce stráví nad obzorem téměř 16,5 hodiny. V období kolem slunovratu, jak zimního, tak i letního, se délka dne mění jen velice pomalu, v řádu jednotek sekund.

Pro zajímavost si ještě uveďme, že ve čtvrtek 15. února na padesáté rovnoběžce severní šířky délka dne činila asi 10 hodin a 5 minut, tedy asi tolik jako 27. října. Slunce se v pravé poledne nachází v úhlové výšce 27 stupňů nad obzorem, což je zhruba stejně jako v den letního slunovratu v osm hodin ráno. Pokud tedy vyjdete uprostřed února v pravé poledne na sluníčko, bude na vás zářit asi takovou silou jako koncem června v osm hodin ráno.