Návštěvníci Alp v posledních dnech navzdory suchému a veskrze čistému vzduchu čelili zhoršené dohlednosti. Na první pohled záhada má však celkem jednoduché vysvětlení, které by se dalo podat jako jakýsi transatlantický pozdrav ze severoamerického kontinentu. O co přesně se jedná?

Nádherný výhled v Alpách hledali v uplynulých dnech turisté marně. Ačkoliv vše by za normálních okolností svědčilo tomu, že dohlednost bude výborná, pohybovala se viditelnost v nejvyšším evropském pohoří maximálně pouze mezi 10 až 30 kilometry. Jak to v Alpách posledních několika dnů vypadalo, si můžete prohlédnout ve fotogalerii výše.

Za zhoršenou viditelností v horách obvykle stojí vysoká vzdušná vlhkost nebo přítomnost saharského písku v atmosféře. Ani jedno však v těchto dnech nehraje roli. Příčinu zhoršené dohlednosti třeba hledat v lesních požárech, které i nadále zuří na některých místech v Kanadě. Částice dýmu a sazí totiž v nedávných dnech doputovaly ze Severní Ameriky přes obrovskou plochu Atlantského oceánu až k nám do Evropy.

Aerosoly z kanadských požárů tak urazily vzdálenost několika tisíc kilometrů. V Alpách jsme pak tento dým mohli vnímat jako zřetelný opar. Viditelnost v Alpách znatelně poklesla během soboty, kdy dým do této části Evropy dorazil.

Dým nebylo přitom možné pozorovat všude ve stejné míře. Vrstva s nejvyšší koncentrací částic sazí z lesních požárů v Severní Americe se v Alpách během neděle 1. října nacházela v nadmořských výškách kolem 2 000 metrů. To je přitom v rámci Alp nadmořská výška, kde se pohybuje velké množství turistů. Ti neobvyklý zákal v ovzduší často připisovali přítomnosti saharského písku.

Vrstva dýmu přechodně klesala i do nižších poloch v údolí. Vertikální rozsah této kouřové vrstvy činil asi 500 až 1 000 metrů.

V oblasti vysokého tlaku vzduchu, která se momentálně v oblasti západní a střední Evropy nachází, lze v převážné většině případů v horách očekávat výbornou dohlednost. V tlakových výších totiž převládá sestupné proudění vzduchu, při nemž dochází k postupnému vysoušení a ohřívání vzduchu. V suchém vzduchu s malým obsahem vodní páry je obecně lepší viditelnost a navíc za takových podmínek obtížnějí vznikají oblačnost i mlhy.

Čím sušší je vzduch, tím nižší je jeho teplota rosného bodu. Jinými slovy pro to, aby vlhkost v něm obsažená zkondenzovala a utvořila mlhu, by teplota musela výrazně klesnout.

Například pokud je ve vzduchu tak malé množství vlhkosti, které při teplotě 15 stupňů odpovídá relativní vlhkosti 3 procenta, teplota rosného bodu dosahuje - 30 stupňů.

V oblasti podzimích a zimních tlakových výší se často vytváří teplotní inverze. Ty se projevují vznikem mlh a nízké oblačnosti v nížinách, pokud je vzduch suchý, může i v nížinách zůstat slunečno, teplotní inverze však přesto přetrvává. Vrstva studeného vzduchu v údolí nebo v nížině přitom funguje jako zádržná vrstva, kde dochází jen k omezenému rozptylu znečišťujících látek, a tak i jasné počasí doprovází přítomnost slabého oparu nebo zákalu. Nad hranicí inverze, tedy zejména ve vyšších horských polohách, je však vzduch čistý a průzračný, protože zde rozptyl znečišťujících částic pokračuje.

Bez tohoto dýmového pozdravu z Kanady by v Alpách za současné meteorologické situace bylo možné pozorovat pohoří ve vzdálenosti i více než 300 kilometrů.