Právě v těchto dnech těsně po soumraku a před úsvitem můžeme nad severním obzorem spatřit noční svítící oblaka (NLC). Ty se skládají z ledových krystalků a vznikají ve výšce 80 až 85 kilometrů na zemí.

Při troše štěstí mohou lidé pozorovat noční svítící od poloviny května do konce července. Jejich stříbřitá záře pochází ze slunečního světla. Zatímco dole již vládne tma, ve vysokých vrstvách atmosféry je slunce stále nad obzorem. Svítící oblaka tedy vystupují na pozadí tmavé běžné oblačnosti. Slunce se v době nejvyššího výskytu těchto oblaků nachází 6 až 16 stupňů pod obzorem.

Ke vzniku svítící oblačnosti je zapotřebí velmi nízká teplota v mezopauze. Podobně jako některá běžná oblaka jsou i tyto tvořeny ledovými krystalky. Aby ve výšce kolem 80 kilometrů nad zemí, kde je velmi nízká koncentrace vodních par, mohl led vzniknout, musí teplota klesnout pod minus 100 stupňů. A to se děje pouze mezi polovinou května a polovinou srpna.

V létě v těchto vrstvách fouká silný vítr,  který přenáší ledové krystalky na delší vzdálenosti a tím oblačné závoje mění svůj tvar. Jednotlivé částice ledu však zůstávají v mezopauze jen několik hodin, než znovu sublimují, což znamená přechod z pevného do plynného skupenství.