Právě v těchto dnech můžeme nad severním obzorem těsně po západu před východem slunce spatřit noční svítící oblaka (NLC). Ty se skládají z ledových krystalků a vznikají ve výšce 80 až 85 kilometrů na zemí. Jejich sezona ještě zdaleka není u konce, jak jsme se mohli tuto noc přesvědčit.

Při troše štěstí mohou lidé svítící oblačnost sledovat od poloviny května do konce července. Stříbřitá záře lehkého oblačného závoje pochází ze slunečního světla. Zatímco dole již vládne tma, ve vysokých vrstvách atmosféry je slunce stále nad obzorem. Svítící oblaka tak vystupují na pozadí tmavé běžné oblačnosti. Slunce se v době nejvyššího výskytu těchto oblaků nachází 6 až 16 stupňů pod obzorem.

Ke vzniku nočních svítících oblaků je zapotřebí velmi nízká teplota a přítomnost ledových krystalků v mezopauze. Aby ve výšce kolem 80 kilometrů nad zemí, kde je velmi nízká koncentrace vodních par, mohl led vzniknout, musí tam teplota klesnout pod minus 100 stupňů. A to se děje pouze mezi polovinou května a polovinou srpna.

V létě v těchto vrstvách fouká silný vítr,  který přenáší ledové krystalky na delší vzdálenosti a tím oblačné závoje mění svůj tvar. Jednotlivé částice ledu však zůstávají v mezopauze jen několik hodin, než znovu sublimují, což znamená přechod z pevného do plynného skupenství.

Zde se pojďme podívat na galerii snímků pořízených v noci z 8. na 9. července letošního roku:

Vědci zjistili, že existuje souvislost mezi výskytem svítících oblaků a emisemi ze startů vesmírných raket. Rakety při startu spálí obrovské množství paliva ve velmi krátké době. Kromě výfukových plynů se uvolňuje také obrovské množství vodní páry, která se postupně hromadí v horních vrstvách atmosféry. Částečky sazí navíc dobře slouží jako kondenzační jádra pro ledové krystalky.