Během středečního večera se na západě Německa vyskytlo slabé tornádo. Zajímavé na něm je především fakt, že bylo spojené s konvektivní buňkou, která nevykazovala bleskovou aktivitu, a přesto se jednalo o supercelu.

Kolem 18:45 se v zadním sektoru rozsáhlejšího pásma deště tvořily osamocené přeháňky. Jedna z nich zamířila směrem k malému městečku Philippsburg, kde se kolem 20:00 dokonce spustilo malé tornádo. Konvektivní buňka dosahovala výšky jen kolem 5 až 6 km a neprovázely ji žádné bleskové výboje. I přes tuto charakteristiku se jednalo de facto o supercelu.

Podle očitého svědka se v místě styku se zemským povrchem nacházely jen popadané větve a několik menších stromů. I přes slabší intenzitu tornáda nám tento případ ukazuje, že ne vždy musí být tornáda vázána na obrovské bouře. Podle radarů detekujících radiální rychlosti tato mini-supercela vykazovala rotaci po dobu více než jedné hodiny.

Supercela je definována jasnými parametry, které by měla daná konvektivní buňka splňovat, aby ji tak šlo nazvat. Pro většinu lidí je asi překvapením, že by se "supercelou" mohlo nazývat něco takto nenápadného. Pokud jsou ale podmínky omezené, například s jen velmi slabou dostupnou energií pro rozvoj bouřek, pak se vytvoří pouze přeháňky.

Pokud se taková přeháňka objeví v prostoru, kde jsou zesílené podmínky podporující vznik supercel (například prudké změny směru a rychlosti větru s výškou), pak konvektivní buňka není schopná kvůli nedostatku energie dorůst do takové výšky, ale přesto už vykazuje parametry typické pro supercely, tedy rotaci či různé další vizuální charakteristiky.

Minulý rok se podobný případ objevil i u nás. Na Nymbursku se vytvořila podobná konvektivní buňka, která též nevykazovala bleskovou aktivitu, ale přesto její vizuální charakteristiky potvrzovaly, že se jednalo o supercelu. V obci Zvěřínek se tehdy objevilo i tornádo.