Nástrahy léta: UV záření, SPF faktor a zdraví pokožky

V období pozdního jara a léta se u nás sluníčko nachází velmi vysoko na obloze, jeho paprsky na nás tedy dopadají pod vyšším úhlem, a záření je proto velmi silné. Co to znamená pro naše zdraví a zejména zdraví naší pokožky?

Ultrafialové záření je lidským okem neviditelné elektromagneitcké záření o vlnových délkách mezi 400 až 100 nanometry. Navazuje tak na infračervené záření z oblasti delších vlnových délek a v oblasti kratších vlnových délek na opačném konci přechází v rentgenové záření. Čím kratší vlnové délky elektromagnetické záření má, tím je energeticky bohatší - tedy i potenciálně nebezpečnější pro živé organismy. Je však nutné zdůraznit, že existence UV záření má pro život na Zemi klíčový význam a ve velmi malém množství je nezbytné.

Oblast UV záření se dá rozdělit do tří kategorií, a sice UVA, UVB a UVC. UVA záření má nejvyšší vlnové délky a tedy nejnižší energii, platí také proto za to relativně nejméně škodlivé. UVA záření tvoří zhruba 95 - 99 % veškerého UV záření, které dopadá na zemský povrch. UVA záření k nám proniká i skrze zataženou oblohu nebo kdykoliv nejsme na přímém slunci. Toto záření dokáže pronikat i do hlubších vrstev pokožky, kde poškozuje buňky a narušuje kolagenová vlákna. Výsledkem mohou být pigmenotvé skvrny, prohlubování vrásek, vysoušení pokožky a celkově její předčasné stárnutí.

Paprsky UVB záření tvoří zbývající, asi 1 - 5 % část, veškerého na zemský povrch dopadajícího ultrafialového záření. UVB záření je již agresivnější, působí opálení, ve větší míře až spálení naší pokožky. Na pokožce může také vyvolat rakovinné bujení poškozením DNA buněk. Výhodou UVB záření je jeho klíčová role při syntéze vitaminu D v naší pokožce. Vitamin D je extrémně důležitý pro funkci našeho imunitního systému a také pro vstřebávání vápníku a fosforu, což zase ocení především naše kosti. Přiměřené vystavení se UVB záření také pomáhá při produkci melaninu - pigmentu, který naši pokožku chrání před spálením, ale i jinými škodlivými oxidačními procesy.

Nejškodlivější UVC záření, jehož účinky by měly fatální dopady pro život na Zemi, je naštěstí zcela odfiltrováno atmosférou.

Jako hlavní ochrana před UV zářením v atmosféře funguje vrstva ozonu, která se nachází ve výškách kolem 20 kilometrů nad zemským povrchem.

Mimo vyhýbání se slunečnímu svitu mezi desátou hodinou dopoledne až třetí hodinou odpoledne máme na pomoc v boji proti nepříznivým dopadům UV záření na naše zdraví samozřejmě také krémy s ochranným faktorem SPF (tedy Sun Protection Factor - faktor ochrany před sluncem). Například krém s SPF faktorem 30 propustí jednu třicetinu záření a prodlouží vám tak bezpečnou dobu pobytu na slunci (aniž by docházelo ke spálení čí poškození pokožky) zhruba třicetkrát, tedy třeba z obvyklých 10 minut na 300 minut (5 hodin).

Krémy s SPF faktorem fungují na bází minerálního nebo chemického UV filtru. Minerální (nebo anorganický) filtr je v krémech obvykle zastupován látkou, jako je například oxid titaničitý nebo oxid zinečnatý. Tyto látky vytvoří na povrchu naší pokožky ochrannou vrstvu, bariéru, která rozptyluje a odráží sluneční paprsky, včetně UV záření. Jejich výhodou je to, že nepronikají skrze pokožku a nedostávají se tak do našeho organismu. Jejich nevýhodou je horší roztíratelnost a často i zanechání jemného viditelného povlaku na lidské kůži.

Krémy na bázi chemického (organického) UV filtru obsahují speciální chemikálie, jejichž molekuly dokáží díky své struktuře absorbovat UV záření. Výhodou krémů s těmito typy filtrů je jejich snadnější roztíratelnost na pokožce a absence bílého filmu na pokožce po jejich aplikaci. Nevýhodou je naopak pronikání něktetrých z těchto molekul, které fungují jako UV filtr, skrze pokožku do lidského organismu. Nezávadnost těchto sloučenin při dlouhodobějším užívání či možnost jejich nežádoucí interakce s jinými chemikáliemi je stále sporná. Minimálně malým dětem nebo atopikům se tedy tyto typy ochranných krémů spíše nedoporučují.

Otázkou také zůstává potenciální riziko hromadění organických sloučenin, které fungují jako chemické UV filtry, a jejich interakce se životním prostředím. Například bylo prokázáno, že vodní plochy, které slouží k letní rekreaci, jsou podobnými chemikáliemi, které se navíc jen velmi pomalu nebo téměř vůbec nerozkládají, poměrně silně zatíženy. Tyto chemikálie pak skrze vodu vstupují i do potravního řetezce.