Asi každý se někdy zastavil, aby se podíval na romanticky laděné, ohněm zářící nebe. Červánky se nejvíce vyskytují v letních měsících, hlavně při západu slunce, ale při vhodných podmínkách se mohou objevit prakticky kdykoliv.

Po větrném dni se často v atmosféře hromadí velké množství zvířeného prachu. Díky poklesu teploty dochází ke srážení vodních par na částečkách prachu, což vytváří ledové krystalky. Tyto krystalky jsou nasvíceny slunečními paprsky, a tím na nich dochází k lomu a rozptylu světla, což vytváří onu barevnou scenérii.

Při západu slunce se červánky nejprve objevují na nízkých oblacích, postupně se zbarvuje i střední a vyšší patro oblačnosti, jak slunce klesá dále pod obzor. Podobný efekt můžeme pozorovat i na letadlech při večerní jasné obloze, kdy letadla vidíme jako nasvícené pohybující se body na jinak už tmavé obloze.

Sluneční světlo je bílé, obsahuje všechny barvy, ale každá barva má jinou míru rozptylu, což závisí na tzv. vlnové délce. Díky tomu je naše obloha modrá, protože modré světlo se během své cesty k nám v atmosféře rozptýlí v mnohem větší míře než ostatní barvy.

Při východu nebo západu slunce je největší podíl modrého světla rozptýlen. To je způsobeno tím, že sluneční paprsky při této poloze musí urazit v atmosféře nejdelší dráhu, což jim dává nejvíce příležitostí k rozptylu, podstatná část modré barvy se tak "ztratí". Naopak většina červeného světla s delší vlnovou délkou při této poloze slunce projde až k nám.

Ranní červánky nejsou tak časté. Důvodem je mimo jiné to, že v letě nás často ovlivňují tlakové výše spojené s klidným a bezvětrným počasím. Atmosféra tak neobsahuje prachové částice od kterých by se mohlo světlo odrážet. Pokud se červánky v ranních hodinách objeví, znamená to s vysokou pravděpobností změnu počasí k horšímu, tedy příchod frontálního systému a následné srážky.