Když se venku nedá dýchat: Znečištění ovzduší pod lupou

Počasí teplotní inverze s sebou pro obyvatele nížin přináší celou řadu nepříjemných jevů, mezi ten nejzávažnější rozhodně patří riziko horšící se kvality ovzduší.

Jak jsme si popsali již v jednom z předchozích článků, je hlavním důvodem horšící se kvality ovzduší za podmínek teplotní inverze značně ztížený rozptyl znečišťujících látek pod hranicí inverzní pokličky.

Ve vrstvě těžkého studeného vzduchu v nižších polohách, kde dochází jen k omezenému rozptylu škodlivin, se tak postupně kumuluje znečištění antropogenního původu, přičemž koncentrace polutantů v ovzduší může v extrémních případech dosáhnout až zdraví nebezpečných hodnot.

Na rostoucím znečištění ovzduší pod inverzní pokličkou se podílejí především doprava, lokální vytápění a průmysl.

V mixu nežádoucích příměsí, které činí vzduch pod inverzní pokličkou nedýchatelný, figurují zejména jemné prachové částice, oxidy dusíku a síry, ale třeba také velmi nebezpečné polyaromatické uhlovodíky.

Ve studeném vzduchu pod hranicí teplotní inverze rychle dochází ke kondenzaci přebytečné vzdušné vlhkosti, následkem čehož vznikají četné mlhy.

Kombinace mlhy a znečišťujících látek v ovzduší tvoří takzvaný smog, v němž probíhají i nejrůznější interakce mezi jednotlivými znečišťujícími látkami navzájem, i mezi znečišťujícími látkami a vodními kapičkami mlhy - například oxid siřičitý reakcí s vodou přechází ve slabou kyselinu sírovou!

Než příznivější povětrnostní situace dovolí ústup znečištění ovzduší, může každý občan aktivně přispět ke zlepšení situace - například upřednostněním využívání hromadné dopravy na úkor té osobní automobilové se spalovacími motory, případně i důrazněji dbát na čistotu a vhodnost spalovaného materiálu jako paliva užívaného v rámci vytápění svého domova.