Jak se vám dýchá? Teplotní inverze nám zhoršuje kvalitu ovzduší!

Během dnů druhého prosincového týdne začíná nad Česko pomalu proudit teplejší vzduch. Ten se však, jak je pro zimní období typické, projevuje zprvu jen ve vyšších hladinách atmosféry a v horských závětřích. Většina území české kotliny funguje jako orografická past studeného vzduchu, který se zde v obklopení hor drží déle. To s sebou mimo skutečnost nižších teplot nese také nepříjemné projevy znečištěného ovzduší.

Studený vzduch, který je hustší a těžší, se drží při zemi a slabé prosincové slunce není schopno vzduch přímo od zemského povrchu dostatečně prohřát. Příliv teplejšího vzduchu tak zpočátku nížiny vůbec nemusí poznat, teplo se totiž drží ve výšce a po studeném vzduchu při zemi doslova „klouže“. Aby se teplý vzduch dostal i do nížin, je obvykle třeba silnějšího proudění, které jezero studeného vzduchu v české kotlině „profoukne“.

Situace, kdy se v nížině drží chladnější vzduch, zatímco ve výšce proudí vzduch teplejší, vlastně znamená utvoření teplotní inverze. Vrstvy chladnějšího a teplejšího vzduchu spolu příliš „nekomunikují“. Studený vzduch v nížinách bývá navíc často velmi vlhký a vlhkost v něm obsažená snadno kondenzuje - vznikají mlhy, kouřmo nebo nízká oblačnost.

V rámci vrstvy studeného vzduchu při zemi dochází pouze k omezenému proudění, a tím i k horšímu rozptylu škodlivin. Během trvání teplotních inverzí se tak často rychle horší kvalita venkovního ovzduší. Nejnepříznivější je situace, kdy je teplotní inverze výrazná nebo když je velice nízko položená, a ubývá tím vertikálního prostoru, kde se škodliviny koncentrují.

A co pod pokličkou teplotní inverze z našeho ovzduší dělá toxickou směs škodlivin? Mimo dopravy je to také průmysl a lokální vytápění domácností. Právě lokální topeniště zodpovídají v posledních letech za poněkud paradoxní situaci, kdy na vesnicích bývá v zimních měsících ovzduší oproti městům výrazně zhoršené. Průmysl i doprava totiž v posledních desetiletích naštěstí podlehly významné ekologizaci a jejich relativní podíl na znečištěném ovzduší tak oproti lokálnímu vytápění poněkud ustupuje do pozadí.

V ovzduší zatíženém smogem nalezneme zejména oxidy dusíku a síry, oxid uhelnatý, uhlovodíky, saze a prach. Právě jemný prach bývá nejničivější složkou tohoto toxického koktejlu - jednotlivé prachové částice jsou totiž natolik drobné, že je naše dýchací soustava nedokáže vnímat a účinně je odfiltrovat, a tak se dostávají i hluboko do našich cév. Jemné částice prachu navíc fungují jako nosiče jiných toxických látek, například těžkých kovů. Dlouhodobá expozice ovzduší zatíženému jemným prachem prokazatelně vede k častějšímu onemocnění řadou nemocí kardiovaskulární i dýchací soustavy.

Česko v rámci Evropy patří k zemím znečištěným ovzduším nejvíce zatíženým. Znečištěný vzduch v zimě dýcháme téměř ve všech větších městech a jejich aglomeracích, ale také ve zmíněných obcích, kde větší míra domácností spoléhá na vytápění pomocí tuhých paliv. Z hlediska polohy jsou nejvíce ohrožená místa v údolích a kotlinách, kde v měsících zimního půlroku dochází k častějším tvrobám teplotních inverzí.