Horké proudění, které nad západ Evropy v minulém týdnu mířilo přímo z oblasti Sahary, s sebou mimo tropických teplot neslo i množství pouštního písku, kterého bylo dokonce tolik, že byl velmi zřetelně patrný i pohledem satelitních snímků.

Zejména v minulém týdnu, kdy podstatné části západní Evropy čelily bezprecedentní zářijové vlně horka, se k tropickému počasí jako doprovodný jev přidaly také tuny saharského písku v ovzduší. Částice písečného písku a prachu o sobě daly vědět mléčným zákalem na obloze, při východu a západu slunce pak nádhernými červánkovými jevy. Obzvláště dobře vynikla přitomnost písečného prachu v ovzduší nad západem Evropy pohledem satelitních snímků.

V tlakové níži se proudění pohybuje proti směru hodinových ručiček. V synoptické situaci Omega, která nad Evropou po velkou část první poloviny letošního září panuje, se nad Pyrenejským poloostrovem usadila hluboká tlaková níže - ta nad severem Afriky způsobila značné zesílení větru, který sbíral obrovské množství saharského písku, který potom v horkém proudění mezi zmíněnou tlakovou níží nad jihozápadem Evropy a tlakovou výší nad středem Evropy proudil nad západ a severozápad Evropy.

Písečný prach dosáhl až nad Spojené království. V mnohem menším množství se písek ve dnech na přelomu druhého a třetího zářijového týdne v zesilujícím jižním proudění objevil také nad střední Evropou. I u nás je v denních hodinách na počátku třetího zářijového týdne možné pozorovat mléčný zákal na obloze.

Situace, kdy se nad Evropou objeví ve větším množství písečný prach, se každoročně opakují. Nad Českem jsme větší množství písečného prachu pozorovali i letos v únoru a v březnu.

Díky přítomnosti částic písečných zrn a písečného prachu v ovzduší dochází k rozdílnému lomu světla slunečních paprsků, a tak při poloze slunce nízko nad obzorem (při jeho východu a západu) dochází k nezvykle barevným a krásným červánkovým jevům. Na obloze je možno spatřit různé odstíny oranžové, červené, fialové a purpurové barvy. Některým zapadající slunce na pozadí pískem zakalené oblohy připomíná "obrovský hořící pomeranč".

Písek v atmosféře přichází hlavně ve formě písečných částic a jejich drobných úlomků - písečného prachu. Částice písku mohou sahat až do výšek kolem 5-10 kilometrů nad zemský povrch. Když se příliv saharského písku potká s deštivým počasím, můžeme díky tomu, že dešťové kapky vymývají písek z ovzduší, pozorovat barevný déšť, někdy také přezdívaný jako "krvavý déšť", pokud déšť nabyde tmavě červené až hnědé barvy.

V případě sněhových srážek potom hovoříme o takzvaném "barevném sněhu".

Písečný prach se projevuje i v ozduší při zemi, kde působí jeho zhoršenou kvalitu. Písečný prach je totiž škodlivý jako každý jiný prach. Drobné prachové částice mají schopnost pronikat až hluboko do plicních sklípků nebo dokonce i do krevního řečiště. Prachové částice na sebe navíc mohou vázat nejrůznější toxické znečišťující látky z ovzduší, čímž na sebe převezmou jejich toxickou povahu.

Pokud je koncetrace pouštního písku v ovzduší vysoká, můžeme pozorovat zanášení povrchů vrstvou písku. Písečné stopy po sobě rovněž po zaschnutí zanechávají kapky deště, které písek z ovzduší vymyly.