Na 4. říjen každoročně připadá Mezinárodní den zvířat. Slaví se již od roku 1931 a je spojen s úmrtím Sv. Františka z Assisi, patrona zvířat. Živočichové jsou nedílnou součástí života nás všech. Pojďme si krátce připomenout a zamyslet se, jak moc je vzájemná úcta a provázanost mezi zvířenou a lidmi důležitá.

František se narodil v italské provincii Umbria přibližně kolem roku 1182. Svůj život zasvětil hlavně pomoci zvířatům, které označoval za své bratry a sestry. Pečoval hlavně o nemocná a stará zvířata. Podle některých legend uměl prý dokonce se zvířaty mluvit. Díky této činnosti byl nakonec roku 1979 papežem Janem Pavlem II oficiálně uznán jako patron zvířat.

Mezinárodní den zvířat je spojen s činností ekologů, kteří už v roce 1931 upozorňovali na situaci ohrožených druhů. Od té doby došlo k mnoha pozitivním změnám a lidé si začali více vážit přírody kolem sebe. V dnešní době po celém světě funguje nespočet spolků a dobrovolnických organizací, které se snaží o lepší život všech zvířat. Divoká zvířata hrají velmi důležitou roli v udržování ekosystémů a biodiverzity. Mnoho zvířat také hraje důležitou roli v rámci potravních řetězců.

Vztah mezi zvířaty a člověkem tu je už po celá tisíciletí. I archeologické záznamy či jeskynní malby ukazují důležitost zvířat v životě lidí. Nejprve šlo hlavně o praktické soužití a počátek domestikace divokých druhů, tedy chov na maso, hlídání obydlí nebo lov myší. Jak se měnila doba, měnil se i přístup lidí ke zvířatům, která od té doby dostávají větší práva a ochranu.

I přes veškeré snahy a moderní přístup stále hrozí mnoha druhům vyhynutí. Ohroženi jsou například hroši, kteří čelí pytláctví a jejich přirozené prostředí je poškozováno lidskou činností. Mezi další velmi ohrožené druhy patří i tygr ussurijský, který také musí odolávat pytláctví a ztrátě životního prostředí. Některé mořské želvy ohrožuje rybolov a znečištění oceánů. Velkým problémem je také lov kytovců, kteří patří mezi tradiční pokrmy některých kultur, což vede k neúměrnému lovu a narušení životních cyklů těchto mořských gigantů.

Symbolem destruktivního přístupu lidí je zejména tasmánský vakovlk. Tento plachý a noční tvor nebyl pro lidi nijak nebezpečný. Neměl ale dobrou pověst, protože se věřilo, že chodí v noci farmářům na ovce, a proto se za jeho zabití vypisovaly odměny. To vedlo k masivnímu nárůstu lovu. Už na počátku 20. století začínali někteří vědci upozorňovat na možnost jeho vyhubení, ale nebyli vyslyšeni. Počty vakovlků začaly rapidně klesat. Poslední pokusy o jejich záchranu nebyly úspěšné. Nakonec zbyly poslední kusy v tasmánské zoo v hlavním městě Hobart. Ochrana vakovlků byla vyhlášena až 10. července roku 1936, tedy dva měsíce před tím, než uhynul poslední žijící kus.

Jeho domovem byly pralesy na jihovýchodě Spojených států. Díky těžbě dřeva ale velmi rychle ubýval prostor, kde mohl tento datel přežít. V roce 1920 byl považován za vyhynulý druh. Poté byl ale ještě jednou spatřen o 24 let později. V současné době neexistují lesní porosty, které by byly vhodné pro udržení životaschopné populace tohoto druhu. Datel knížecí je sice klasifikován jako kriticky ohrožený, ale prakticky je vyhynulý, protože nebyl spatřen už skoro více než 100 let.

Mezi další druhy, které vymřely vlivem lidské činnosti či lovem, patří také známý dodo (Dronte mauricijský) a mnoho dalších. Dnešní den nám připomíná, jak důležité a křehké je soužití mezi člověkem a zvířaty. Musíme si uvědomovat, že tuto zemi neobýváme sami a chovat se tedy zodpovědně nejen k sobě navzájem, ale i k dalším druhům, se kterými sdílíme prostor. Potravní řetězec na jehož vrcholku nyní stojí člověk je už v dnešní době narušen.

Zamysleme se proto všichni a obdarujme třeba svoje domácí mazlíčky, protože dnešní den je jejich dnem. Dnešek nám připomíná, že na této planetě nejsme sami a podle toho bychom se měli chovat, aby náš přístup z nás samotných, díky totálnímu narušení ekosystémů a potravního řetězce, neudělal dalšího "vakovlka".