Ve čtvrtek 20. března nastala letošní jarní rovnodennost, která započala období astronomického jara. To znamená mimo jiné také počátek období, během něhož na severní polokouli trvá světlá část dne déle než ta temná. Právě v období kolem rovnodennosti přitom dochází k nejrychlejšímu prodlužování dnů.

Podívejme se spolu na to, jak nám v průběhu astronomického jara roste délka dne a síla slunečních paprsků na 50. rovnoběžce severní šířky, kolem níž se zhruba rozprostírá území České republiky. Pro srovnání je v tabulce zahrnut také den zimního slunovratu:

Jak je i z tabulky dobře patrné, navzdory plynulému a poměrně svižnému prodlužování dnů v tomto období dojde k východu slunce v první dubnové ráno o přibližně 42 minut později než ráno v pondělí 24. března.

Naproti tomu však ale západ slunce se bude prvního dubna odehrávat až o dlouhou jednu hodinu a třináct minut později v porovnání s 24. březnem. Za tímto zdánlivým nesouladem stojí přechod na letní čas, tradičně naplánovaný na poslední březnovou neděli.

V den zimního slunovratu (letos 21. prosince) u nás tráví slunce nad obzorem o přibližně 8 hodin a 20 minut kratší dobu než v den letního slunovratu (letos 21. června).

Výška slunce nad obzorem v pravé poledne pak na 50. rovnoběžce mezi slunovraty výrazně kolísá - od prosincových zhruba 17 stupňů až po červnových zhruba 63 stupňů.

S rostoucí výškou slunce nad obzorem samozřejmě podstatně přibývá množství energie, která na zemský povrch prostřednictvím slunečního záření dopadá, což má klíčový dopad na roční průběh teplot a načasování ročních období.