Podle odborníků, kteří se zabývají problematikou odpadkového ,,ostrova", žije na plastovém odpadu v Tichomoří rozsáhlá komunita pobřežních živočichů, včetně malých krabů a sasanek. Tito tvorové úspěšně konkurují místním druhům, a to i přesto, že jsou od svého původního domova vzdáleni tisíce kilometrů.

Tlející tichomořská odpadková skvrna, která se nachází mezi pobřežím Kalifornie a Havají, má rozlohu téměř milion kilometrů čtverečních. To je oblast, která odpovídá zhruba velikosti Egypta.

Tento umělý ostrov je vytvořen z obrovského množství odpadků a chemických kalů. Na rozdíl od organického materiálu, který se během několika měsíců rozloží a potopí do hlubin, může plastový odpad na hladině plout desetiletí a poskytovat útočiště živočichům po celé generace.

Více než 90 % odpadu pochází z pouhých šesti zemí. Primární příčinou je rybolov. Dvě třetiny odpadu jsou čínského a japonského původu, přičemž v případě Japonska měla vliv na zanesení plastů do moře vlna tsunami z roku 2011. Dalších zhruba 10 % odpadu pochází z Jižní Koreje. Zbylá část smetí pochází převážně z USA, Tchaj-wanu a Kanady.

Vědci při zkoumání vzorku odpadu zjistili, že na povrchu až 70 procent plastů žijí druhy, které se běžně vyskytují pouze v pobřežních oblastech. Jak došlo k zavlečení těchto mořských živočichů tak daleko do oceánu zatím není jasné.

Skvrnu odpadu v Tichém oceánu vytvořil systém mořských proudů rotující v jeho severní části. Nelze si ji představit jako ostrov nahuštěných odpadků na jednom místě. Kdybychom se nacházeli uprostřed oblasti odpadků, uvidíme jen nedotčený modrý oceán.

Je nutné si ho představit jako noční oblohu. Když za jasné noci obrátíme zrak vzhůru a vidíme všechny ty bílé tečky, tak zhruba tak bychom vnímali odpadkovou skvrnu. Odpad není tak koncentrovaný, ale je ho tam velké množství.

Plasty se časem rozkládají na stále menší kusy, což způsobuje, že umělá hmota proniká do potravního řetězce prostřednictvím živočichů, kteří se živí planktonem. Tyto malé plastové částice jsou při filtraci vody velmi obtížně rozlišitelné od částic planktonu. Kvůli tomu se mikroplasty mohou dostat do těl vyšších živočichů a následně do lidí, u kterých mohou způsobovat různé záněty. Živočichové však někdy pozřou i větší kusy plastů, které zaplní jejich žaludek a ty následně hynou na podvýživu.

Brazilská firma Ocean cleanup vyvíjí plovoucí bariéru s takzvanou ponornou suknicí. Díky její zachytné síti se nahromaděné plasty sbírají na nákladní loď. Současně se snaží omezit přísun dalších plastů do oceánů z řek. K tomu účelu vyvinula plovoucí solární kolektory s ponornými stěnami, které dokáží automaticky shromažďovat a zpracovávat odpad v ústích řek.