Letošní rok se velmi pravděpodobně zapíše jako globálně nejteplejší v historii pozorování. Navíc přišel milník globálního oteplování, 17. listopadu totiž nastal den, kdy kladná odchylka globální teploty vztažená k průměru v předindustriálním období poprvé překročila psychologickou hranici dvou stupňů Celsia.

Letošní rok je rokem, kdy už ani nestíháme zapisovat všechny teplotní rekordy, lokální, kontinentální, ale především globální. Po celosvětově nejteplejších dnech v červenci nebo rekordně teplém září i říjnu přichází v listopadu další nepříjemný rekord.

Dle evropské klimatologické služby Copernicus Climate Change Service jsme v pátek 17. listopadu zaznamenali poprvé v historii měření den, kdy globální teplota byla v průměru o více než 2 °C vyšší ve srovnání s takzvanou předindustriální érou (tou se obecně rozumí roky 1850 - 1900).

Na základě Pařížské dohody z roku 2015 si svět dal závazek, že by kladná odchylka globální světové teploty ve srovnání s předindustriální érou neměla do roku 2100 v jednotlivých letech překročit 1,5 stupně. Odchylka globální průměrné teploty pro daný rok se přitom počítá jako průměr všech dnů v roce.

Nyní jsme v situaci, kdy hranice odchylky 2 °C byla překročena pouze v jeden jediný den, zatímco většina ostatních dosavadních dnů letošního roku měla odchylku značně nižší. Přesto rok 2023 pravděpodobně skončí s odchylkou nebezpečně blízko avizované hodnotě 1,5 °C.

Světová meteorologická organizace (The World Meteorological Organisation) předpokládá, že dle současného vývoje globální teploty překoná kladná odchylka celosvětové průměrné teploty průměr v předindustriální éře hodnotu 1,5 °C někdy mezi lety 2023 až 2027.

Cíl Pařížské dohody tak ještě porušen nebyl, svět k tomuto negativnímu scénáři však dle všeho mílovými kroky spěje. Šance, že do roku 2100 zmiňovaná odchylka nepřesáhne dohodnutého 1,5 °C, sice existuje, optikou současných čísel je však relativně malá.

Proč jsou zmiňované prahy odchylek teplot mezi 1,5 až 2 °C natolik důležité? Několik studií totiž naznačuje, že právě v rozmezí tohoto nárůstu globálních teplot by mohlo dojít k dosažení takzvaných bodů zlomu. Jako body zlomu klimatického systému Země jsou označovány kritické hranice, při jejichž překročení může docházet k obrovským (někdy i nevratným) změnám celoplanetárního klimatického systému, které mohou dále průběh klimatické změny akcelerovat.

Lze uvažovat o změnách v globální atmosférické cirkulaci či změnách mořských proudů. To by mohlo vést k dalekosáhlým změnám podnebí na mnoha místech planety Země.

Ačkoliv se tak hodnota odchylky 2°C nemusí zdát nezasvěcenému člověkovi jako mnoho, v klimatické rovnováze Země hraje podstatnou roli opravdu každá desetina stupně směrem nahoru nebo dolů.

Letošní rok má nakročeno k tomu, aby se stal celosvětově tím nejteplejším v historii pozorování. Dosud proběhlé dny roku 2023 mají ve srovnání s předindustriální érou odchylku 1,4 °C.

Za letošními mimořádnými teplotami pravděpodobně stojí souběh několika faktorů. Mimo vlivem lidské činnosti vyvolané klimatické změny se s nejvyšší pravděpodobností přidává také vliv klimatické fáze El Niño a dost možná také některé další faktory, včetně vulkanické erupce v Pacifiku v roce 2022, kdy podmořský vulkán poblíž soustroví Tonga v Oceánii vypustil naráz velké množství skleníkových plynů včetně vodní páry, jež funguje jako jeden z nejúčinnějších skleníkových plynů v zemské atmosféře.