Modrá obloha, pichlavé sluneční paprsky a na teploměru bezmála 25 stupňů - dojem takřka letního dne však poněkud kazí vytrvalý nárazovitý jihovýchodní vítr. Co stojí za tím, že v posledních dnech nad Českem zase tolik fučí?

Při pohledu na synoptickou mapu nad střední Evropou je rázem vše jasné. Právě nad Českou republikou se totiž nachází území prudké změny tlaku vzduchu - a to v prostoru mezi tlakovou výší se středem nad severovýchodní Evropou na straně jedné, a naopak tlakovou níží se středem nad západní Evropou na straně druhé.

Velké rozdíly tlaku vzduchu nad malým územím (výrazný tlakový gradient) vedou ke snaze tyto rozdíly vyrovnat, a příroda se o to pokouší tím, že posílá vzduch z oblasti tlakové výše (přetlak) do oblasti tlakové níže (podtlak) - vzniká tak silné proudění, které vnímáme jako čerstvý vítr. Protože se Země otáčí kolem své osy, působí na toto proudění takzvaná Coriolisova síla, která ho odchyluje na severní polokouli mírně doprava. Výsledkem současného postavení tlakových útvarů nad Evropou tak není prosté východní proudění směrem z tlakové výše do tlakové níže, avšak mírně zakřivené, jihovýchodní proudění.

V noci dochází hlavně při zemi k určitému zklidňování větru, což je dané ochlazováním zemského povrchu, a tedy určitým vyrovnáváním tlakových rozdílů při zemi. Rozdíly v tlaku vzduchu vysoko v atmosféře nad našimi hlavami však přetrvávají - ve výšce (na horách) obvykle při těchto situacích fouká silnější vítr i během nočních hodin.

Během víkendu již svou moc nad Českem utvrdí oblast nižšího tlaku vzduchu, tlakové rozdíly nad naším územím se tím srovnají, a vítr tak povane povětšinou jen slabý nebo mírný.