Svou přítomností již "oblažil" snad každého z nás. Tento drobný (v dospělosti délka maximálně 2-4 mm) roztoč jako nevítaný návštěvník dokáže pěkně znepříjemnit život, člověku i zvířatům. Mimo to, jak obtěžující a potenciálně nebezpečný tento tvoreček může být, na něm však lze najít i mnoho fascinujících faktů.

Klíště je svým výskytem vázáno na teplá a vlhká místa v zeleni. Vyskytuje se na většině území Evropy, ale i v některých oblastech Blízkého východu i severní Afriky. Klíštěti nevyhovují teploty pod 7 stupňů, ale naopak ani přílišné horko a sucho. Obdobím jeho nejvyšší aktivity jsou v našich podmínkách měsíce začátkem a koncem léta, zejména květen a září. Aktivní jsou klíšťata ale obvykle v celém období od března do listopadu. V souvislosti s oteplováním v průběhu posledních dekád se však oblast působení klíštěte rozšiřuje v času i prostoru. Není dnes tak výjimkou narazit na klíště i před Vánoci nebo ve vyšších horských polohách.

Klíště si musí projít stadiem larvy a nymfy, než se z něho stane dospělec. Ovšem i nedospělá vývojová stadia sají krev, obvykle však vyhledávají hostitele z řady menších savců. U dospělců saje krev pouze samice, tu poznáme podle výrazně oranžově zbarveného okraje zadečku. Klíště dokáže i rok hladovět, než se naskytne ta správná příležitost přisát se na hostiteli. Klíště pak dokáže sát i dva týdny a svou velikost několikanásobně zvětšit. Zajímavé je, že svou oběť dokáže klíště detekovat pouze pomocí speciálního detektoru, který má umístěný na předních končetinách, tzv. Hallerův orgán. Ten velmi citlivě vnímá teplo a oxid uhličitý. Zrak ani sluch k tomuto účelu klíštěti neslouží.

Velmi znepokojivá je role klíštěte coby přenašeče nemocí. Těch je celá řada, nejvýznamnější jsou však lymská borelioza a klíšťová encefalitida. Lymská borelioza se dá léčit pomocí antibiotik, na encefalitidu pak existuje očkování. Obě onemocnění však při zanedbání mohou mít velmi nepříjemné následky, dokonce i ochrnutí až smrt.

Při cestách do přírody je tak nutné dodržovat některé zásady, které pravděpodobnost střetu s klíštětem minimalizují. K těm patří volba vhodného oblečení, které zakryje i lýtka a kotníky, aplikace repelentů a pečlivá kontrola těla, případně i sprcha po každém návratu z přírody. Pokud klíště nalezneme už přisáté, je nutné ho co nejdříve správně odstranit a poté aspoň měsíc pozorovat svůj zdravotní stav. Obezřetnost je více než na místě, ale není nutné ani podléhat přílišné panice. Riziko přenosu a plného rozvinutí nemoci zůstává relativně nízké.