S počasím teplotní inverze se velmi často pojí také výskyt mlh a nízké inverzní oblačnosti, které vznikají kondenzací vlhkosti ve studeném vzduchu pod hranicí teplotní inverze, někdy je doprovází také mrholení. Mezi mlhou a nízkou inverzní oblačností vlastně není rozdíl, v zásadě se jedná o oblak typu stratus.

To lze dobře vidět v případě, kdy se probudíme do mlhavého rána. Postupem času se ale mlha mírně rozpouští, případně se začne „zvedat“ a my pak pozorujeme na nebi oblak typu stratus, který se s postupem dne může částečně nebo zcela rozpustit.

Pokud je vrstva nízké oblačnosti velmi silná nebo pokud panuje velmi hustá mlha, může se zároveň vyskytovat také mrholení.

Mrholení můžeme popsat jako velmi drobný déšť, přičemž dle definice průměr jednotlivých kapiček nepřesahuje 0,5 milimetru. Na rozdíl od klasického deště není mrholení v souvislosti s vrstevnatým oblakem typu stratus (nebo mlhou) vázané na vzestupné proudy v oblačnosti. Naopak k němu dochází prostě jen prostřednictvím vzájemného spojování jednotlivých velice drobných vodních kapiček nízké oblačnosti nebo mlhy, které po dosažení určitých rozměrů překonají odpor vzduchu a padají k zemi.

Příliš vody s sebou na zem mrholení obvykle nenese, ale v případě, že trvá po dlouhou dobu, mohou srážkoměry naakumulovat podobné srážkové úhrny, jaké by přinesl slabý déšť.

Při teplotách pod bodem mrazu mrholení po dopadu na zemský povrch a venkovní předměty vytváří tenkou vrstvičku ledu - takzvanou ledovku.