V sobotu 15.4.2023 před půlnocí Německo odpojilo od sítě své poslední jaderné elektrárny a tím ukončilo více než šedesát let trvající historii výroby jaderné energie. Bavorsko se snažilo tomuto kroku vyhnout, Markus Söder, bavorský premiér, však uvedl, že jeho spolková země by ráda pokračovala v provozu jaderných elektráren na vlastní zodpovědnost.

Původně měly být poslední jaderné elektrárny v Německu uzavřeny již na konci minulého roku. Kvůli dopadům ruské invaze na Ukrajinu a následné energetické krizi však německá vláda rozhodla, že tři elektrárny budou muset zůstat v provozu i přes zimu. Jednalo se o elektrárny Isar 2 v Bavorsku, Neckarwestheim 2 v Bádensku-Württembersku a Emsland v Dolním Sasku. Na základě platného zákona musely být i tyto tři zbývající elekrárny odpojeny také.

Historie jaderné energie se začala v Německu psát v roce 1961. První zcela funkční elektrárna byla spuštěna v roce 1969 v Obrigheimu. Během postupného odstavování se zbývající tři jaderné elektrárny podílely na výrobě elektřiny v Německu zhruba pěti procenty. V následujících letech má Německo plán postupně přejít výhradně na obnovitelné a ekologické zdroje energie.

Podle průzkumů se dvě třetiny Němců vyslovily pro prodloužení životnosti jaderných reaktorů nebo opětovné zapojení starých elektráren do sítě. Pouze 28 procent dotázaných si přálo kompletní odstavení všech jaderných elektráren.

Bavorský premiér Söder zastává názor, že pokračování v provozování jaderných elektráren by mělo být možné. Podle něj je rozhodnutí o opuštění jaderné energie velkým omylem. Söder by rád změnil německé zákony tak, aby Bavorsko mohlo provozovat jaderné elektrárny na vlastní zodpovědnost. Zastává názor, že by se měly využívat všechy zdroje energie, dokud nedojde k vyřešení všech problémů a nedostatků spojených s obnovitelnou energií.

Je velmi nepravděpodobné, že by německá vláda vyhověla návrhům bavorského premiéra. I přes vzájemné neshody s opozicí si je kabinet kancléře Olafa Scholze vědom toho, že bude potřeba využívat více plynu a uhlí, což může v některých oblastech Německa být problém. Asi největším paradoxem těchto sporů, které se neobjevují jen v Německu, jsou data, která naznačují, že z hlediska emisí skleníkových plynů je jaderná energie asi 270krát čistší než ta uhelná.

Jaderná energie přináší mnoho problémů a výzev, ale slepé následování moderních trendů bez zohlednění chování jiných zemí, zejména rozvojových, může vést k paradoxním situacím, kdy se Evropa stane výkladní skříní ekologie a obnovitelnosti, obklopená nehospodárnými státy světa, které produkci skleníkových plynů a dalších nebezpečných zdrojů neomezí. Je na každém čtenáři, aby si na tuto problematiku udělal vlastní názor a mohl sám u sebe začít zvažovat, jak může alespoň ve svém okolí přispět ke zlepšení životního prostředí, například poctivým tříděním odpadu a zodpovědným chováním k přírodě. Většina problémů začíná u přístupu jednotlivce a následně se přenáší do povahy celé společnosti.