Mýty o počasí: Proč se neměří teplota na slunci

Za slunečných dnů se mezi lidmi často povídá o teplotě, kterou naměřil jejich teploměr za oknem vystaveným slunečnímu svitu. Zejména v letním období přitom padají cifry jako 45, 48, 50 nebo i více stupňů, přičemž se přeci jedná o „teplotu na slunci"! Proč takový pojem ale vůbec nedává smysl a meteorologové jej neslyší rádi?

Existence této měřené charakteristiky počasí patří mezi jeden z nejrozšířenějších a nejoblíbenějších lidových mýtů o počasí. Co je ale vlastně s tou teplotou na slunci tak špatně?

Mnohým z vás jistě neuniklo, že v předpovědích počasí se o teplotách vzduchu hovoří striktně jako o teplotách měřených ve stínu. Teploměry, které jsou součástí profesionálních, ale klidně i poloprofesionálních nebo čistě domácích hobby stanic, musí být vždy pečlivě ukryté před sluncem v takzvaném radiačním štítu. Tento štít, a obvykle i celá meteorologická stanice, nesou bílé zbarvení a ideálně by měly být pravidelně čištěny od nánosů prachu a pylu, aby jejich povrch odrážel co nejvíce slunečního záření (tedy aby nepohlcoval teplo ze slunečního záření).

Důvodem pro to všechno je, že samotné čidlo teploměru musí v každém případě zůstat slunečním zářením neovlivněné tak, aby teplota, kterou vyhodnotí, byla správná a reprezentativní. Cílem takového měření je přitom získat přesnou hodnotu aktuálně panující „teploty vzduchu“.

Teplota vzduchu je pak zjednodušeně řečeno prostě teplota, která nás v daný okamžik ve venkovním prostředí obklopuje, a to jak pod stromy ve stínu, tak i na přímém slunci. Ano, teplota vzduchu ve stínu se neliší od té na slunci! I správně kalibrovaný teploměr je však schopen nám přinést správný údaj o teplotě vzduchu pouze z dokonale zastíněného prostředí.

Jednoduše proto, že taková hodnota teploty neexistuje. Respektive je specifická pro každý daný povrch či materiál a také jeho okolí - jak moc je daná látka v daném prostředí schopná se prohřát. Neměříme tedy teplotu na slunci, ale čistě jen teplotu daného materiálu, což je údaj, který se jistě v mnoha situacích znát hodí, pro hodnocení stavu venkovního počasí však nemá vůbec žádnou hodnotu.

Pokud například postavíte ve stejný okmažik na stejné osluněné místo dva teploměry, z nichž každý bude mít jinou barvu náplně, každý vám ukáže jinou výslednou „teplotu na slunci“. A ještě úplně jinou teplotu, ta by přitom byla nejblíže pravdě, by vám na témže místě ukázal digitální teploměr s bílým čidlem - i zde by však ke zkreslení došlo vlivem určitého prohřátí materiálu čidla slunečními paprsky.

Pokud vám tedy za horkého slunečného dne ukazuje teploměr za oknem hodnotu 50 stupňů, odráží to čistě jen schopnost konkrétní dané náplně teploměru v daných podmínkách pohlcovat teplo ze slunečního záření.

„Teplota na slunci“ nemá význam ani pro běžné lidské venkovní aktivity. Je sice jasné, že úplně jinak člověk vnímá 20 stupňů při zatažené obloze a mrholení, nebo naopak při prosluněném dni s azurově modrou oblohou. Potíž je však v tom, že i každý jednotlivec, který je v daný moment za stejné teploty okolního vzduchu laskán slunečními paprsky, se na sluníčku prohřeje na jinou teplotu.

Záleží totiž na oblečení, které máte na sobě (tmavé versus světlé barvy), tělesném ochlupení, pocení, odstínu pleti, ale také na každém jednotlivém organismu a jeho termorugulačních schopnostech.

Pokud tedy máte doma teploměr a budete chtít, aby vám ukazoval co nejpřesnější teplotu venkovního vzduchu, bude ideální umístit jej (nebo jeho čidlo) na severní stranu domu, kam slunce nedosáhne. Případně vyrobit teploměru vlastní malý radiační štít - ideálně natřený bílou barvou.