Jedná se o speciální druh bouřky, která je charakteristická přítomností tzv. mezocyklóny, tedy rotujícím vzestupným proudem uvnitř bouřkového cumulonimbu. Bývají to často izolované buňky s životností i několik hodin. Ve většině případů dosahují výšek i přes 15 km. Pokud jsou nižší, nazýváme je jako tzv. ,,mini-supercely" či ,,low topped supercely". Na radaru je pro ně typický odklon od směru postupu ostatních jader. Například při propagaci buněk od západu na východ půjde supercela mírně dolů k jihovýchodu.

Supercely potřebují pro svůj vznik specifické podmínky, které jsou závislé na mnoha proměnných. Mezi ty nejtypičtější konstelace patří dostatečná energetická podpora, kterou známe jako CAPE. Ta se počítá zjednodušeně jako poměr teplot a vlhkostí v daných vrstvách. Čím vyšší je rosný bod a s ním spojená vlhkost, tím stoupá i potenciální energie. Dalším důležitým parametrem je střih větru neboli změna směru a rychlosti větru s výškou. Další ingrediencí je helicita, někdy značená jako SRH. Ta určuje potenciál pro rotaci vzestupných proudů vznikajících bouřek. Existují samozřejmě různé kombinace v podobě silné energie, ale slabšího střihu větru nebo naopak slabší energie a silné helicity či střihu. Supercely jsou vázané někdy na krátkodobé a velmi lokální změny ve větrném poli. To je také důvod proč je tak těžké určovat přesnou lokalitu jejich výskytu.

Běžné multicely tvoří více buňek, zjednodušeně v nich probíhá neustálé vznikání a zanikání jednotlivých jader. Takové multicely mohou obnovovat svou životnost i po dlouhou dobu a někdy se při vhodných podmínkách slučují do dlouhých linií tvořených stovkami menších bouřkových buněk. Takový systém nazýváme "squall line". Supercely jsou na rozdíl od těchto klasických bouřek "samostatnou jednotkou" a jsou doprovázeny mnohem silnějšími nebezpečnými doprovodnými jevy, jako je krupobití, silný vítr a v extrémním případě i tornádo.

V následující galerii si ukážeme srovnání několika typů bouřek, přeháněk a supercel pro lepší ilustraci viditelných odlišností. Mnoho lidí žije v mylném přesvědčení, že "velká" bouřka, tedy hodně tmavá a dramaticky vyhlížející se nazývá supercela. Pak jsou zaskočeni skutečnou supercelou, která nemusí vždy působit jako temná stěna srážek, zato však přinese ničivé, do poslední chvíle celkem nenápadné a pro nezkušené oko těžko odhalitelné, krupobití.