Vody Atlantského oceánu v blízkosti Britských ostrovů "rozkvetly" přítomností fytoplanktonu ve dnech na přelomu května a června. To bylo dobře patrné i pohledem satelitních snímků.

Jako fytoplankton označujeme společenstvo jednobuněčných fotosyntetizujících organismů, které se volně vznášejí ve vodě, nebo přesněji řečeno v povrchové vodní vrstvě moří, oceánů nebo jiných vodních ploch. Důležitý je pro fytoplankton dostatek světla. Jedná se převážně o řasy, sinice a fotosyntetizující prvoky.

Ekologický význam fytoplanktonu je značný - dokáže totiž absorbovat velké množství oxidu uhličitého a zároveň fotosyntézou vytvářet ohromné množství kyslíku - odhadem více než 50 % vyprodukovaného kyslíku na Zemi lze přisoudit právě činnosti fytoplanktonu. Samozřejmě se také jedná o významnou složku jídelníčku mnohých mořských živočichů.

Pokud se díky bohatšímu zdroji živin objeví větší množství fytoplanktonu naráz, hovoříme o takzvaném vodním květu. Ten dokáže mořským vodám dodat namodralý nebo nazelenalý nádech.

Pokud dojde k masivnímu rozšíření vodního květu, může to pro daný mořský ekosystém znamenat i špatnou zprávu, neboť dochází k nadbytečnému stínění a blokování slunečního svitu hlouběji do vodního sloupce, což může znepříjemnit život ostatním vodním organismům. Některé druhy fytoplanktonu, zejména sinice, mohou produkovat i toxické láty.

Vodní květ může ve své nejsilnější podobě trvat několik dnů až týdnů. Záleží na množství dostupných živin a teplotě vody. Jakmile však dojde k vyčerpání živin, růst jednotlivých fytoplanktonních organismů zpomalí až zastaví. Poté dochází k odumírání jedntolivých fytoplanktonních buněk, ty začnou padat směrem k mořskému dnu a rozkládat se. Cyklus se pak může opakovat.

Mořský květ může při pohledu ze satelitních snímků sloužit také jako výborný stopovač jednotlivých mořských proudů.