Fanoušci noční oblohy se v současných dnech mohou potěšit přítomností takzvaného kukuřičného úplňku. Úplněk sice nastal přesně v pátek 29. září těsně před polednem, téměř ve své plné podobě lze však úplněk obdivovat ještě asi dva dny před a po samotném dosažení fáze úplňku. Podívejme se, jak moc to letošnímu zářijovému úplňku sluší.

Pravý úplněk nastal v pátek 29. září v 11:59 hodin. Naše oči však drobný úbytek osvětlené plochy měsíce na obloze nepostřehly, a tak zářící měsíc vnímaly jako úplněk i v noci na pátek stejně jako v noci na sobotu.

Přítomnost měsíce na noční obloze vyniká o to více, že se jeví jako neobvykle velký. Přímo ve fázi úplňku se totiž Měsíc také v září nacházel relativně velmi blízko Zemi, konkrétně něco málo přes 360 tisíc kilometrů, přičemž průměrná vzdálenost Měsíce od naší Země činí asi 384 tisíc kilometrů.

Stejně jako i v každém z ostatních kalendářních měsíců má zářijový úplněk své tradiční označení, které nějakým způsobem odráží charakteristiku daného ročního období.

V řeči tradičních indiánských kmenů Severní Ameriky se zářijový úplněk označoval jako sklizňový či kukuřičný. V německy mluvících zemích se o zářijovém úplňku vzhledem k blížící se nebo již uplynulé podzimní rovnodennosti hovoří prostě jako o úplňku podzimním.

Kukuřičný úplněk u nás bylo možné v plné kráse obdivovat v průběhu čtvrtečního večera a noci na pátek. V noci z pátka na sobotu pozorování úplňku v Čechách již bránila příchozí oblačnost studené fronty, na Moravě a ve Slezsku ještě přetrvávala většinou jasná obloha.

Zářící měsíc na večerní a noční obloze však bude možné obdivovat opět v sobotu večer, kdy na počasí u nás znovu začne získávat vliv oblast vyššího tlaku vzduchu, a oblačnosti tak bude opět ubývat až do vyjasnění.