I sněhuláci mají svůj den! Pravděpodobně není náhodou, že tento den připadá právě na leden, který je u nás dlouhodobě nejchladnějším měsícem z celého roku. Abychom se sněhuláky jejich den oslavili, můžeme si jich i pár postavit - jaké podmínky nám k tomu ale nejvíce pomůžou?

Na postavení sněhuláka potřebujete nejen dostatečné množství sněhu, ale také přiměřenou vlhkost. Každý, kdo už někdy sněhuláka stavěl, ví, že ze sypkého, prachového sněhu, takzvaného „prašanu“, se staví jen velmi špatně. Naopak dostatečně vlhký sníh, který padá obvykle při teplotách kolem nuly, bývá mnohem tvárnější a jako stavební materiál spolupracuje výrazně lépe.

Práci ale také ztěžuje, pokud je vlhkosti naopak příliš, v případě tajícího mokrého sněhu. Sníh se totiž stává příliš těžký a hutný a sněhulák z něj postavený má poté tendenci poněkud sesedat či se přímo bortit.

Čerstvě napadané sněhové krystaly jsou zpočátku navzájem volně spojené. Díky vlhkosti, která se ve sněhu vyskytuje při teplotách kolem bodu mrazu, je vzduch z dutin mezi jednotlivými krystaly vytlačován a krystaly se díky tomu mohou spojovat pevněji.

Vlhkost tak ve sněhové pokrývce funguje jako svého druhu lepidlo nebo tmel. Koulením, mačkáním a zpracováváním sněhu se ze spleti sněhových krystalů dále vytlačuje vzduch. Molekuly vody se mohou navázat ještě pevněji, protože se dostanou blíže do kontaktu s ledovými částečkami. Tak se vytvoří pevná sněhová koule. Pokud bychom chtěli, aby sněhulák vydržel déle, musel by po postavení ještě pořádně zamrznout.

První zmínka o těchto oblíbených postavičkách ze sněhu se objevila v evropské literatuře již v 16. století. Poprvé bylo samotné slovo sněhulák (německy Schneemann) zmíněné v roce 1770 ve sbírce dětských písní od Christiana Felixa Weiße. Je však známo, že tato idea stavět sněhuláky k nám byla přinesena od Eskymáků. A jak můžeme dnes vidět, ujala se velice dobře i na našem území.

Každý jeden sněhulák je originál – jeho neodmyslitelnou součástí je mrkev místo nosu, klobouk či starý hrnec na hlavě, uhlíky nebo kamínky jako knoflíky a klacíky jako ruce. Fantazii se však meze nekladou. Jeho image může klidně doplňovat šála, čepice, klobouk, koště, případně se může opírat i o lyže nebo hůl.

Sněhulák se dostal i do našich ustálených slovních spojení. Určitě znáte fráze jako například „být nabalený jako sněhulák“ nebo „vypadat jako sněhulák“. Sněhulák je však také neodmyslitelnou součástí množství dětských pohádek a básní, každoroční ozdobou Vánoc a symbolem dobré nálady a radosti ze života.

Pro svou celosvětovou popularitu si jistě sněhuláci zaslouží mít i svůj světový den. Ten připadá na 18. ledna. Proč ale právě v tento den? Volbu měsíce ledna, jakožto vrcholu zimy na severní polokouli, jsme již zmínili. A co se konkrétního data týká, rozhodle se, že číslo 18 velmi dobře symbolizuje sněhuláka – osmička má stejný tvar jako sněhulákova postava a jednička je jako jeho koště nebo hůl!