Keř jménem forsythia známe v češtině častěji pod jménem zlatice, lidově také „zlatý déšť“. Jedná se o nenáročné keře, které časně zjara zdobí české zahrady, parky i ulice. Špatnou zprávou je, že jakkoliv jsou jejich bohatá zlatá kvítka oku lahodící, pro opylovače jsou víceméně nepoužitelná.

Po dlouhých šedivých zimních měsících patří zlatice mezi jedny z prvních dřevin, které svými květy do naší krajiny vracejí barvy.

Zlatici lze považovat za ozdobný keř, který naše okolí svými květy zkrášluje a oživuje často již během března. Zajímavostí je, že spadá do jedné rodiny třeba s olivovníky, jasany nebo šeříky, které všechny řadíme do čeledi olivovníkovitých.

Rodové jméno forsythia (česky také forzýtie) bylo zlatici uděleno na počest britského botanika Williama Forsytha.

Forzýtie se svými sytě žlutými květy časně na jaře poutá pozornost opylovačů, protože ti mají podobné jasné barvy spojené s bohatými zdroji potravy. Od zlatice však musí odlétat s nepořízenou, jelikož její květy neprodukují ani pyl ani nektar.

Jednou z mála výjimek je v tomto ohledu odrůda forzýtie jménem Beatrix Farrand, která produkuje pyl a na sklonku léta také nese drobné plody.

Pokud se chceme na jaře těšit z estetické, žlutě kvetoucí dřeviny, ale zároveň bychom rádi potěšili i včely, můžeme při volbě nového přírůstku do zahrady sáhnout po stromku jménem dřín obecný.

Dřín obecný patří mezi druhy původní i v teplejších oblastech České republiky. Se svými něžnými žlutými kvítky, které bývají plné nektaru a pylu, časně na jaře vábí všechny opylovače.

Další výhodou dřínů je ten fakt, že na přelomu léta a podzimu na této dřevině dozrávají drobnější načervenalé plody, kterým se říká dřínky.

Dřínky tak trochu svým vzezřením připomínají šípky. Jejich chuť je sladkokyselá, mírně trpká a svíravá. Mohou se jíst přímo - obsahují velké množství důležitých vitaminů a minerálů - ale dá se z nich připravit i lahodný džem. Dřínky také velice chutnají divokému ptactvu.