Fascinující počasí: Kde u nás mají odpoledne až o 30 stupňů tepleji než ráno?

Jasné a klidné počasí tlakové výše svědčí za prodlužujících se zářijových nocí rychlému poklesu teplot po západu slunce. Zatímco v nížinách do rána klesnou teploty nejčastěji nejníže k 10 stupňům, ve velmi specifických horských lokalitách se do rána může rozhostit i mráz! A jak k takovýmhle rozdílům dochází?

K neobvykle rychlému a prudkému poklesu nočních teplot při jasné obloze a bezvětří dochází ve specifických lokalitách zejména horských oblastí. Nejčastěji se jedná o nepatrné sníženiny s mírně se svažujícím terénem, které jsou obklopeny vyššími polohami.

K silnému nočnímu ochlazování zde dochází právě díky specifické konfiguraci terénu, kdy do mělkých sníženin v průběhu noci stéká chladnější a těžší vzduch z okolních plání a kopců. Studený vzduch se zde hromadí, nemá kam dále odtékat a v průběhu noci se zde nadále prochlazuje - až do východu slunce.

Tyto "mrazové kotliny" se u nás nacházejí nejvíce na Šumavě, ale najdou se třeba i v Krušných a Jizerských horách. Neobvyklé noční ochlazení oproti svému okolí zde však nastává pouze za bezoblačných a bezvětrných nocí, kdy zde může nerušeně probíhat hromadění studeného vzduchu z okolí a jeho další vychládání.

Zajímavé je také obrovské rozpětí teplot v některých z těchto "mrazových kotlin". Například ve Volarech na Prachaticku, které leží v jednom ze šumavských údolí, v současných teplých dnech mariánského léta dochází k tomu, že po slabším ranním mrazu odpoledne teplota vystřelí i nad 25 stupňů. Rozdíl mezi ranními a odpoledními teplotami tak činí i 27 stupňů!

Nejvyšší rozpětí mezi nočními a denními teplotami nejen v mrazových kotlinách, ale prakticky všude v Česku pozorujeme v počasí tlakové výše v období kolem jarního a také podzimního slunovratu, kdy nastávají dostatečně dlouhé noci, kdy dochází k silnému ochlazování až do ranních hodin, ale zároveň je slunce dostatečně silné k intenzivnímu prohřívání zemského povrchu a následně i vzduchu v denních hodinách.

Nočnímu ochlazování vzduchu do jisté míry brání vysoká vzdušná vlhkost - vodní pára totiž působí jako skleníkový plyn a účinně brání nočnímu vyzařovávní tepla do atmosféry. Nejmrazivější noci proto nastávají v suchém proudění.

Právě například ve zmíněných Volarech se tak v září mohou obejvit dny s ranními teplotami pod nulou a odpoledními teplotami kolem 25 stupňů, na konci března jsou zde zase běžné dny s ranní teplotou kolem - 10 stupňů, zatímco odpoledne tam měří příjemných 18 stupňů.

V menší míře můžeme podobný jev pozorovat v jakékoliv údolní poloze naší země. Typicky se mezi taková místa řadí také údolí řek a potoků, výrazné snížení teplot v nočních hodinách oproti svému okolí můžete na takových místech pozorovat dokonce i v prostředí větších měst.

Velmi zajímavé však je, že za nejvyššími teplotami byste za těchto jasných a klidných nocí mohli vyrazit rovněž na hory - nejčastěji na vrcholky kopců nebo na horské hřebeny, které se často nacházejí jen pár metrů od zmíněných mrazových kotlin. Ve vysokých nadmořských výškách totiž i v noci přetrvává silnější proudění, které znemožňuje výraznější propad nočních teplot.

V nočních hodinách navíc vzniká inverze teploty vzduchu, kdy se nižší polohy naplní chladnějším vzduchem, zatímco vyšší kopce a hory nad toto "jezero" chladnějšího vzduchu ční. S východem slunce se situace začíná rychle srovnávat a nižší polohy se prohřívají výrazně rychleji než ty horské - teplotní inverze zaniká.

Kuriozitou pak je, že v ranních hodinách od sebe může být nejchladnější a nejteplejší místo vzdáleno jen pár metrů a rozdíl v ranních teplotách může na velmi omezeném území činit i více než 20 stupňů!