Obyvatelé pobřežních oblastí Kalifornie čelí ve svém jinak velmi slunném podnebí během měsíců na přelomu jara a léta často sérii pošmourných a vlhkých dnů. O co jde?

Ponejvíce během měsíců května a června se v oblasti jižní Kalifornie při pobřeží Tichého oceánu často budí do pošmourných, vlhkých a šedivých dnů. Nízká oblačnost a mlha, někdy doprovázené i drobným mrholením, obvykle vydrží do časného odpoledne, jindy však trvají i několik dní v kuse. S narůstající vzdáleností od pobřeží četnost "June Gloom" klesá, mlhy jsou řidší, méně časté a trvají kratší dobu. Pro jinak velmi slunné a poměrně velmi suché podnebí jižní Kalifornie má však tento meteorologický jev značný význam - díky existenci těchto pravidelných vlhkých period může v místech, kterých se to týká, prospívat unikátní vlhkomilná vegetace navzdory nedostatku deště.

Mechanismus vzniku tohoto jevu souvisí s oteplujícím se ovzduším na přelomu jara a léta v kombinaci se studenými vodami Tichého oceánu. Právě někdy kolem května a června se ideálně sejde již dostatečně teplý vzduch se stále ještě chladným oceánem, který se po zimě zatím nestihl prohřát. Relativně teplý vzduch, který se dostane nad studené vody Tichého oceánu, se prochladí, a tím zvýší svou relativní vlhkost - pokud se vzduch ochladí natolik, že v sobě obsaženou vlhkost již dále nemůže pojmout (relativní vlhkost dosáhne 100 %), začne vodní pára ve vzduchu kondenzovat v kapalné skupenství - vytváří se mlha. Tuto mlhu drží při životě vzniklá teplotní inverze, kdy díky studeným oceánským vodám se přízemní vrstva vzduchu silně ochladí. Když je inverze rozrušena silným slunečním svitem nebo změnou proudění, mlha se rozpustí.

Mlha, která by se dala považovat za oblak na zemském povrchu, se pak může zformovat do nízkého oblaku typu stratus. Z této oblačnosti neprší, může se však vyskytovat mrholení a významně se zhorší dohlednost. Tento jev se přitom odehrává pouze ve velmi úzkém pásu při pobřeží. Zatímco na plážích Tichého oceánu je tak chladné a vlhké počasí, v tu samou chvíli o pár kilometrů dál směrem do vnitrozemí panuje jasná obloha s vysokými teplotami.

"June Gloom" se vyskytuje zejména mezi koncem dubna a začátkem července. Právě v tomto období je totiž kontrast mezi teplotou vzduchu a teplotou oceánu nejsilnější. Výskytu tohoto meteorologického fenoménu také svědčí klimatická fáze La Niña, která právě nyní doznívá - při ní jsou totiž povrchové vody oceánů studenější. Naopak při nástupu fáze El Niño se oceánské vody oteplí a "June Gloom" je méně intenzivní.

Fenomén "June Gloom" se viditelně propisuje i do klimatických statistik pobřežních oblastí Kalifornie. Mezi květnem a červnem se jednak snižuje nárůst průměrné teploty po rychlejším oteplování během prvních jarních měsíců. A jednak průměrné sumy slunečního svitu jsou právě v těchto dvou měsících nejnižší, a to i bez činnosti cyklonálního počasí se srážkami.

Rezidenti oblasti širšího Los Angeles dokonce v některých případech popisují rozvoj takzvané sezónní afektivní poruchy, což je ve zkratce dlouhodobý pokles duševní pohody, energie, nálady a výkonnosti v jistém období roku v souvislosti s určitým, pro dané období typickým, charakterem počasí. Zajímavé je, že jiní lidé v tomto období naopak popisují pocit úlevy od "nekonečného kalifornského slunce".