Teplotní inverze svou přítomnost sice obyvatelům českých nížin hlásí většinou velice nepříjemnými projevy počasí, pokud se však člověk ocitne dostatečně vysoko v horách, na inverzi se mu naskytne docela jiný pohled.

Úvodní fotografie ukazuje, jakou krásu dokáže teplotní inverze vykouzlit například v jednom z německých pohoří. Po svazích nejvyšší hory severního Schwarzwaldu (pohoří na jihozápadě Německa, česky Černý les) zde doslova stéká mlha, jako by se jednalo o mohutnou řeku.

Při překonávání 1164 metrů vysokého vrcholu Hornisgrinde s sebou studený vzduch tlačí inverzní oblaky typu stratus (mlhu), aby se dostal až na dno údolí na opačné straně horského hřebene.

Hutná vrstva mlh a nízké oblačnosti vzniká v podmínkách teplotní inverze. V údolích se shromažďuje chladnější, a tedy i těžší vzduch, ve kterém kondenzuje vzdušná vlhkost, tvoří se tak mlhy a nízká oblačnost.

Jezera studeného vzduchu i s mlhami a nízkou oblačností uvíznou v údolích, slabé zimní slunce nemá sílu vzduch v údolích prohřát a narušit teplotní inverzi. Mlhy a nízká oblačnost tak přetrvají i po dobu několika týdnů.

Rozhraní mezi teplým lehkým vzduchem ve výšce a studeným težkým vzduchem při zemi působí jako izolace, tyto dvě vrstvy vzduchu spolu v podstatě „nekomunikují“. Pokud se však rozhraní teplotní inverze vlivem změny podmínek zvedne natolik, aby mohl studený vzduch i s mlhou přetékat horskou překážku, vyskytne se pak nádherný jev - třeba tak, jak ho vidíme na úvodní fotografii s „mlžným vodopádem“.